Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Slyšíš ten zvuk, milý Lojzo?

6. ledna 2017 v 18:00 | Kája |  Zajímavosti
,,Slyším... je nudný. Nejsou půltóny moc velké intervaly? Já bych je zkrátil!" odpověděl Alois Hába a dal se do psaní čtvrtónových a šestinotónových skladeb. Vznikla tak například opera Matka. Kvůli Háby museli vyrobit speciální hudební nástroje. Umělci někdy neví coby a proto je studium dějin hudby tak zábavné!



Až zase trošku lituju, že jsem se nedala na muzikologii.

Zkrátka a dobře, hudbou žiju od malička a na ZUŠ jsem získala docela slušný teoretický přehled o tom, jak hudba funguje. V historii mé znalosti dost pokulhávaly, což se ovšem změnilo maturitou z hudební výchovy. Teď si všechno opakuju na zkoušku z Dějin hudby. Učitel na prvním stupni holt musí být renesanční osobnost a znát a umět úplně všechno!

Omlouvám se, že jednotlivé poznatky nejsou chronoligicky seřazeny.

Hábova čtvrttónová sonata mi ze začátku přišla zajímavá, pak mi rvala uši, nakonec jsem ji vypla s tím, že je to hnus.
Působí to na mě prostě strašně falešně. Víte co? Podle starých Číňanů má prý falešná hra špatný vliv na energii vesmíru! Dokonce za ni prý trestali. To by mě zajímalo, jak se lidi učili hrát. A co s vesmírem provedl Hába...



Na čtvrttónový klavír se můžete podívat v Českém muzeu hudby. Nesahám na něho, přestože to tak vypadá.




K Hábovi se váže nedůležitá historka ze života. Na procházce ve Vizovicích jsem narazila na jeho pomník a dozvěděla jsem se, že se v roce 1893 narodil právě tam. Další den jsem chtěla pofrajeřit před vševědoucím muzikantem Čekrem.
,,Čendo, víš kde se narodil Hába?"
,,Ve Vizovicích, proč?"
Prý to byla náhoda, zrovna o něm něco četl.


,,Když nevíš, co napsat, zkus vymyslet další hlas k nějaké existující skladbě." Touto radou se řídil Gounod, vzal Bachovo preludium C dur a napsal nad to melodii Ave Maria. Co na tom, že se tito skladatelé nikdy nemohli potkat, jelikož jeden zemřel v roce 1750 a druhý se narodíl až o dalších 68 let později.

Zahraju vám ji já se sestrou. Byla to moc krásná předehrávka, ačkoliv jsem před ní byla strašně nervózní, jelikož Wall neumí hrát podle not a při hraní podle sluchu se občas zasekávala a nebyla schopna pokračovat dál. Předehrávka do byla ryze klavirní, což lidi skoro po dvou hodinách dost unavuje, takže jsem byla hvězda večera.



Wall to našetěstí nepřehání s cvičením. Přílišné hraní na klavír totiž může škodit! Doplatil na to chudák Schumann. Mohl jen skládat a kritizovat, koncertovat však ne, pravá ruka mu to nedovolovala. Za to jeho žena, mimochodem taky velmi nadaná klavíristka, mohla cvičit od rána do večera, a to nemělo zrovna pozitivní vliv na jeho psychiku. Chudák.

Kariéry virtuoza se vzdal také Liszt, chtěl být sice Paganini v klavírním podání, ale bylo to dost náročné, tak se radši oženil. Tak praví poznámky z gymplu. Pan hudebkář byl na takové drby odborník.

Sdělil nám také to, že byl Čajkovskij gay. Mnohem víc nás však na té hodině zaujal tím, jak psal na tabuli jeho jméno. Napsal počáteční písmena prvních dvou jmen, Čajkovskij chtěl napsat celé, pár sekund tak na tabuli bylo: P. I. Ča. Třída plná puberťáků se smála tolik, že si myslím, že od té doby vypisuje pan profesor radši úplně celé jméno.

Jednoduchý život neměl ani Beethoven. Jeho otec chtěl zázračné dítě, a tak musel malý Ludvíček pořád cvičit na klavír. Nechodil ven, chyběl mu pohyb, nehrál si s vrstevníky a tloustnul. Otec zatím propadl alkoholismu a zadlužil rodinu. K závidění, co? V dospělosti pak toužil po lásce, ale jak praví poznámky gymnaziální, všechny ženy od něj odešly, nebo s ním nemohly žít. Aby toho nebylo málo, postupně ohluchl a nakonec se (nechtěně) otrávil olovem. Tak si říkám, že je asi lepší být obyčejná holka.

Pojďme radši k něčemu veselejšímu. Musorgského Obrázky z výstavy jsou nádherná záležitost, zajímavější je však Píseň o bleše (o které není ve skriptech ani zmínka, fňuk).



Jestli nemáte co dělat nebo toužíte být nervózní, poslechněte si Bolero. Ani ho sem nebudu dávat, jsem na něho alergická. Jedná se o čtvrthodinovou skladbu, ve které se hraje pořád to samé do kola na různé hudební nástroje. První dojem možná není tak špatný, ale po té, co se nás asi chtěl pan présot zbavit a nechal nás poslouchat celou dobu, ho nesnáším, jak nejvíc můžu. (Ano, a proto si ho s Any jen tak prozpěvujeme... Dobře, zřejmě to není tak horké.)

Jak jsem naznačila už na začátku panem Hábou, ve dvacátém hudebníci nevěděli coby, bylo těžké přijít s něčím novým, když už existovalo tolik skladeb! A tak už koncem devatenáctého století vznikaly docela podibné věci. Dobrým bonbónkem je Druhá vídeňská škola. Schönberg, Berg a Webern. Jeden lepší než druhý, či možná spíš horší. Systémem, jakým hudbu tvořili, vás nebudu zatěžovat.

Jako příklad uvedu dílo, které je hnusné, ale působivé. V němčině je lepší.




Když už fakt nevíte, čím hudbu vylepšit, inspirujte se zvuky okolo.

Edgard Varêse - Poême électronique





Jiní skladatelé, například můj milovaný Janáček, se inspirovali lidovou hudbou a vytvořili neofolklor.


V roce 2015 přišli Lignvisté a do neofolkloru přidali avantgardu. Svým vlastním triem se s vámi rozloučím.




Vlastně ne. Ještě se neloučím. Článek by nebyl kompletní bez skladby pana jménem John Cage.



Děkuji za pozornost!



Poznámka na závěr ze 7. 1.: Myslela jsem na moc chlapů najednou, byla jsem z toho úplně zmatená, proto jsem chudákovi Beethovenovi přidala jméno Sebastian. Trapaaas! Děkuji Doktorce se srdcem za upozornění. :)


Kája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 6. ledna 2017 v 18:18 | Reagovat

Tento styl hudby nemusím ;-)

2 Kája | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 19:57 | Reagovat

[1]: Jaký? :D

3 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 6. ledna 2017 v 21:20 | Reagovat

"Malý Sebastianek?" Nějak se do odstavce k Ludwig van Beethovenovi proplížil J. S. Bach. ;-)

4 Kája | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 8:07 | Reagovat

[3]: Do háje. Myslela jsem na tooolik lidí najednou. :D Pardon. No, aspoň vidím, že to někdo četl :)

5 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 10:22 | Reagovat

[4]: Pokud to jde, píšu takové věci do zprávy autorovi. Jenže tohle se mi tak líbilo a bylo tak zjevné, že jsi, přesně jak píšeš, prostě myslela i na Bacha, že jsem si to dovolila okomentovat veřejně. A taky jsem měla pocit, že Tebe to neurazí. :-)

Mimochodem mně se, pro změnu, do dnešního snu propílžil Beethoven - byla to písemka a měla jsem popsat jeho dílo. Tak jsem tam lovila symfonie ad. A měla pocit, že to mám furt moc krátké. :D

6 Sigmund Werther | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 19:32 | Reagovat

Jej, to bude dlouhý komentář :-)

Falešná hra má zcela nepochybně špatný vliv na vesmír, duševní zdraví, počet dopravních nehod na D1, porodnost a bůhvíco ještě. Otázkou však je, co že je vlastně falešné.
Na toto téma jsem jednou debatoval se svou kamarádkou skladatelkou, která předtím četla jakousi obskurní knihu o tajných účincích hudby a potřebovala mi sdělit, jak je v ní všechno špatně :-)
Podle knihy je dnes běžně používané rovnoměrně temperované ladění prý úplně špatně, protože všechny intervaly kromě čisté oktávy jsou poněkud zdeformované. Evropané údajně nepoužívají mikrointervaly, neboť jsou moc tupí a nemají cit pro hudbu. Jo, a komorní A by se mělo ladit na 432 Hz, protože 440 vymysleli Ilumináti, aby nás zničili.
Ani jeden s knihou nesouhlasíme, ale historie ladění o něčem vypovídá. Pravda, že čtvrttónová hudba je divná. Ale asi jde o zvyk.

Pokud vím, tak Liszt koncertoval i poté, co se oženil, a měl kvůli tomu s manželkou rozepře. Koncertoval i poté, co to s manželstvím vzdal a vstoupil do kláštera. Ale můžu se plést :-)

Bolero mám rád. Ale chápu, že to není pro každého. Zato u minimalismu docela skřípu zuby. Výše zmíněná skladatelka se minimalismu bojí, od té doby, co jí někdo (já to nebyl) vyprávěl, jak gestapo za války mučilo jednoho skladatele tím, že mu neustále dokola pouštěli první čtyři takty Osudové symfonie, dokud se z toho chudák nezbláznil. Prý je to podobné :-)

A dodekafonie je kapitola sama pro sebe. Atonální hudbu nemám rád. Nikde nekončí. To i ten Cage je lepší :-)

7 Kája | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 17:02 | Reagovat

[5]: Ne, opravdu mě to neurazilo. Naopak. ;) Zasmála jsem se své chybě. :) A teď už tady díky tobě není, takže si nedělám ostudu.

[6]: Jasně, falešná hra nejde definovat. Navíc se obávám, že Číňanům přijde falešné něco jiného než nám. :D

Co se týče čistých, či spíš nefalešných  intervalů, díky bohu za housle! U klavíru mě to až tak neštve, ale třeba na kytaře, když se snažím vybrnkat nějakou melodii, mám kolikrát sto chudí pohnout prstem... ale s tónem to nic neudělá. :(

No, Liszt nám to sám neřekne, píšu to, co jsem se dozvěděla ve škole, jestli to bylo jinak, co se dá dělat, ale myslím, že koncertování si s tím, co jsem psala já, moc neprotiřečí. Asi nikdo neví, jak přesně to bylo, že...

Já Bolero snesu skutečně jen tak dvě minuty... :D

8 BarbaraJane | Web | 8. ledna 2017 v 20:15 | Reagovat

Nějakou čtvrttónovou skladbu jsem měla tu čest slyšet ve škole a dost mě tahala za uši. Zvláštní, co s námi dělá to, že jsme zvyklí slýchat něco jiného!
A Ave Maria ve vašem podání je nádhera. Teda... já bych asi nepoznala chybu, ale líbí se mi to. :D

9 Sigmund Werther | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 15:36 | Reagovat

[7]: Na toho Liszta se zeptám slečny skladatelky. Prý je to její nejlepší kamarád :-)

A pokud vím, tak my houslisti hrajeme sami o sobě přirozeně (protože přirozené ladění vychází z dělení strun), ale s klavírem temperovaně. Zajímalo by mě, co dělá s vesmírem a nehodami na D1 tohle :-)

Jinak, moc fajn téma týdne, nemyslíš?

10 Kája | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 20:38 | Reagovat

[9]: No právě. A pak někomu vysvětli, že es není úplně to samé jako dis. :D  Jestli se nějak přizpůsobuju klavíru, to nevím, možná si to ani neuvědomuju...

Krásné téma, vskutku! A začala jsem cvičit!

11 Ježurka | Web | 10. ledna 2017 v 13:32 | Reagovat

Je to uklidňující, sice jsem neposlouchala všechny skladby, některé mohu, ale ne úplně tomu rozumím. Díky za poučný článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama