http://kajajaja.blog.cz/ cs http://kajajaja.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/ka/kajajaja/profile.jpg?78675384 <div>Ve středu jsem měla předehrávku. Abyste věděli, já si předehrávky užívám. Mám šanci předvést, že něco umím. A jakože opravdu umím :)) Však čtěte dál... Hrála jsem skladbu od Dvořáka. </div><hr /><div><br /></div><div>Díky předehrávky jsem se ulila z posledních dvou hodin ve škole, tedy ze ZSV a biologie. Skončit po páté vyučovací hodině znamená pouze jednu nevýhodu - cpete se na obědě s dětmi. Někdy to tak není. Třeba v pondělky chodím po páté hodině normálně a moc dětí tam není. Asi přicházíme později. Před předehrávkou to byla hotová tragedie.</div><div><br /></div><div>Ne že bych děti neměla ráda. Ale na obědě je opravdu potkávám nerada. Taky bychom mohli mít vlastní jídlenu, a ne chodit do jídelny od vedlejší základky. Je to dost o nervy. Hlavně jak stojí všechny v jedné řadě. Stojí u jedničky, ale na tu jdou jen některé děti. Ostatní jdou na dvojku a trojku, když je čtyřka, tak třeba i na čtyřku. Člověk se potom musí probojovat přes skupinku prcků, nahlásit kuchařce, aby naložila gymnázialní porci a přes všechny ty děti si jídlo vzít. A kdybyste je slyšeli nadávat! Dostávám se tím opět k problému, jak jsou děti drzé. (<a href="http://kajajaja.blog.cz/1204/cim-dal-drzejsi-deti">článek</a>) To jejich pokřikování že předbíhám je neskutečné. </div><div><br /></div><div>Taky se nemůžu dívat, jak nejí. Odnášejí polovinu své porce, která je samozřejmě úplně miniaturní. Nechápu to. Ony své jídlo odnášejí. A já abych se dojídala polomačkama a jablkama, protože mi naše školní porce opravdu nestačí. Jsou malé! A to jsem prosím drobná holka. Velký kluk by takové obědy snědl nejméně tři. Blbý Eurest. Taťka ho má v práci a je na tom podobně, porce mu nestačí. Jedná se o nějaký anorektický program, nebo co? </div><div><br /></div><div>Doma jsem se trošku rozehrála a převlíkla do koncertního oblečení. Normálně si s oblíkáním nedělám starosti, ale tenokrát jsem se nemohla rozhodnout, kterou ze tří halenek si obleču. Zpětně si připadám trapná. Opravdu jsem nechtěla jít v bílé, protože te mám plné zuby z orchestrálního hraní. A v těch barevných jsem se nějak nemohla rozhodnout... To je tak, když má člověk tolik hader. Ne že bych měla hodně oblčení, to fakt ne, ale zrovna ty halenky se mi nějak sešly. Až na tu bílou však nejsou koupené, ale zdědené po dceři od mamčiné kolegyně. Je zbytečné kupovat nadměrné množství halenek, protože je opravdu využívám na hraní. A jednou jsem si halenku vlastně oblíkla na vysvědčení. Ale jenom jednou. </div><div><br /></div><div>Cestou mi byla kvalitní zima. Ten den se zrovna nějak ochladilo a já pořádně neměla co na sebe. Jen tenký bílý svetřík. Mikinu jsem k slavnostní sukni opravdu cpát nechtěla. Počasí mi to asi udělalo schválně, další den se oteplilo. </div><div><br /></div><div>V hudebce jsem se setkala s Barčou a Karlem. Byli jsme jediní z naši třídy. Ikdyž co se divit, celkem je nás pět. Dostali jsme na rozehraní třídu, takže jsme to měli opravdu parádní. Zatímco děcek od jiného učitele bylo snad patnáct a cpaly se v jedné třídě, my jsme měli pohodu ve třech. Potom čtyřech, protože přišel dirigent našeho orchestru, aby nás trošku ponervoval. Říkal své prupovídky typu ,,kdo nic neumí, nic nezkazí" a ,,zachovejte paniku, všechno špatně dopadne". Zahrál si s náma naše skladby a pak povídal o všem možném. Třeba o jeho pejsanovi. A hlavně o plánech s orchstrem. Ehm, jestli všechno vyjde, měla bych si v Polsku zahrát solo s orchestrem. Musí to vyjít! Těším se na to už teď. </div><div><br /></div><div>Po dlouhé době přišel náš čas. Nejdřív zahrál Karel, potom Barča a jako třetí... ano, já. Trošku jsem se bála, trošku jsem se těšila. Moc jsem to neřešila. Popadla jsem housle, počkala, až paní učitelka klapne první akord a začala jsem hrát. A byla to paráda. Užila jsem si to. Na předehrávce se vždycky rozjedu. Myslím, že to opravdu muselo stát za to. A publikum si to zřejmě taky myslelo, protože potlesk byl tak silný, že mě učitelé poslali uklonit se ještě jednou. Paci paci paci. </div><div><br /></div><div>I rodičům se to líbilo. Prý jsem to zahrála hezky. A dala jsem do toho sebe. Na rozdíl třeba od takové Barči, která hrála čistě mechanicky. Hrála dobře, ale něco tomu chybělo. Myslím si, že by hodně udělalo, kdyby před sebou neměla noty. Když člověk kouká do not, nemůže skladbu vnímat naplno. Noty jsou dobré jen na učení, proto se jim vyhýbám. </div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:left">P.S. Bude se fandit! Jak myslíte, že zápas Česko x Slovensko vyhraje?</div> http://kajajaja.blog.cz/1205/zachovejte-paniku-vsechno-spatne-dopadne http://kajajaja.blog.cz/1205/zachovejte-paniku-vsechno-spatne-dopadne Kájinči deníček Sat, 19 May 2012 16:20:54 +0200 <div>Co začalo? Přece můj článek. Po skoro roce píšu do rubriky Když jsem byla ještě malá. O čem budu psát? O úžasné ,,písničce", kterou jsme se sestrou zpívaly a ze které rodiče rostli. Muhehe.</div><hr /><div><br /></div><div>Asi by vás do úvodu zajímal text písničky. Ehm. Přesně ho napsat nemůžu. Později se dozvíte proč. Tak aspoň nějaký pokus... </div><div><br /></div><div style="text-align:center">A už to začalo</div><div style="text-align:center">Jezdí, jezdí jezdidlo</div><div style="text-align:center">A co je s dalším?</div><div style="text-align:center">Lítá, lítá lítadlo</div><div style="text-align:center">A co je s dalším?</div><div style="text-align:center">Papá, papá papadlo</div><div style="text-align:center">A co je s dalším?</div><div style="text-align:center">Kouše, kouše kousadlo</div><div style="text-align:center">A co je s dalším?</div><div style="text-align:center">Papá, papá papadlo</div><div style="text-align:center">To už přece bylo! </div><div style="text-align:center">A co je s dalším?</div><div style="text-align:center">Hopsá hopsá hopsadlo</div><div style="text-align:center">A už to skončilo</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:left">Nejspíš teď valíte oči, mnete si je, šaháte si na čelo, jestli nemáte horečku a štípete se do předloktí. A co? Stejně tam ten nesmyslný text zůstal! Tak tedy vysvětlení.</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">Možná jste pochopili, že se vlastně jedná o dialog. Zkrátka a dobře, když jednu z nás napadlo, že bychom mohly zpívat, začala slovy: A už to začalo. Druhá, ať chtěla nebo ne, musela zazpívat co kdo dělá, takže například ,,jezdí jezdí jezdidlo". První to samozřejmě strašně zajímalo, a tak se zvědavě zeptala ,,a co je s dalším?" A druhá zase řekla, co kdo dělá. Když náhodou nebo úmyslně zazpívala něco, co už bylo, první musela zazpívat: ,,To už přece bylo!" a následně se zase zeptat ,,A co je s dalším?" A tak to pokračovalo, dokud nás to nepřestalo bavit. Až nás to přestalo bavit, první celou písničku ukončila slovy ,,A už to skončilo!"</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">Rodičům se naše písnička ze začátku líbila. Ze začátku. Mamka nám dokonce vymýšlela nové sloky. Brzo je to ale začalo štvát - a ani se jim nedivím. Takže jsme mohly zpívat jen občas a úplnou chvilku. Spíš nás snažili přeučit na nějaké rozumné písničky, ale naše vedla na plné čáře. Ikdyž Elán jsem taky moc ráda zpívala ;) :D A co že jsem zpívala úplně trhlé slova, protože jsem tomu pořádně nerozumněla. Muhehe.</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">Taky jste jako malí měli šílené písničky? </div> http://kajajaja.blog.cz/1205/a-uz-to-zacalo http://kajajaja.blog.cz/1205/a-uz-to-zacalo Když jsem byla ještě malá Thu, 17 May 2012 21:33:14 +0200 <div>Já vím, že jsem se do povinné četby měla dát dřív. Já vím, že jsem měla číst průběžně. Teď z toho asi vyrostu, protože mi zbývá šest děl a za dva týdny píšeme písemku. Nejnáročnější Babičku už mám naštěstí za sebou. Nechce se mi na Hamleta. A pak už to bude v pohodě...<br />Kde je ta moje představa, že každý měsíc přečtu jednu knihu z povinné četby? Čtu hromady jiných knih.</div><hr /><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/754/043/8bf3c00d8f_82428620_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Je to divadelní hra. Četla jsem ji na monitoru jako soubor Romeo.pdf. Přemýšlet však budu jako u knihy :))</div><div><br /></div><div><strong>Autor:</strong> Wiliam Shakespeare (nejspíš)</div><div><strong>Název:</strong> Romeo a Julie</div><div><br /></div><div><strong>Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).</strong></div><div>Hloupý spor</div><div><br /></div><div><strong>Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).</strong></div><div>zamilovat se</div><div><br /></div><div><strong>S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.</strong></div><div>Na jednu stranu bych chtěla být Julií. Ten pocit, že vás chlap opravdu miluje a je pro vás schopen udělat první poslední... Na druhou stranu bych ji být samozřejmě nechtěla. Myslím, že každá rodina má nějaké spory, ale aby udělaly takovou hrůzu... Asi bych se hodně naštvala, kdyby mi rodiče strkali na svatbu někoho jiného, protože ten koho chci, je ze špatného rodu. Ikdyž co si budeme povídat, vdávat bych se fakt nechtěla.</div><div><br /></div><div><strong>Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.</strong></div><div>Je to tak srozumitelné, že chápu i já. A to je co říct. U povinné četby se mi to moc nestává. (Aneb otevřela jsem Hamleta, přečetla kousek a vůbec nechápala, o čem jako mluví).</div><div><br /></div><div><strong>A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.</strong></div><div>Snad jen to, že jsem měla povinnost dílo přečíst. K povinnostem se stavím negativně.</div><div><br /></div><div><strong>Hodnocení:</strong> 8/10. Jsem mile překvapena.</div> http://kajajaja.blog.cz/1205/romeo-a-julie http://kajajaja.blog.cz/1205/romeo-a-julie Knihy v mých myšlenkách Sun, 13 May 2012 15:00:00 +0200 <div>V pondělí jsem byla u nové zubařky. Netuším, jestli je ještě slečna, nebo už paní, každopádněje mladá a asi neuplynula velká doba od té doby, co dostudovala. Jak jsem jednou ze srandy řekla, jeden den promovala, další den mě vyšetřovala. Samozřejmě to neberte do slova, minimálně pár měsíců to bude.</div><hr /><div><br /></div><div>Díky prohlídce jsem se opět ulila z tělocviku. Byla jsem na něm naposledy druhého dubna. Na svou obranu musím rychle říct, že ne vždy jsem za to mohla já. Třeba na Velikonoční pondělí bych klidně cvičila, nemůžu za to, že se do školy nešlo. Doma jsem měla akorát čas na vyšištění zubů a přehrání Dvořáčka - po zubařce jsem totiž ještě měla hodinu houslí. </div><div><br /></div><div>Docela oříšek bylo tu moji zubařku najít. Sídlí na poliklinice. Zapomněla jsem se ale mamky zeptat v jakém patře. Stála jsem tedy dole a přemýšlela, co dál. Nebojte se, že mě nenapadlo podívat se do velkého plánu. Jednou jsem proletěla jména. Nenašla jsem ji. Četla jsem tedy každé jméno zvlášť. Zase nic! Měla jsem sto chutí to vzdát. Hledala jsem na plánu slovo zubní lékař. Mužská jména jsem přehlížela. (To se potom ukázalo jako chyba)</div><div><br /></div><div>Šla jsem ven a prozvonila mamku. Ta však ještě měla pracovní dobu, takže na teleofnování neměla čas. Chvíli jsem čekala, jestli si ho přece jen nenajde a pak jsem se šla do hledání pustit opět sama. Znovu jsem se dívala do plánu. A v tom mě to udeřilo do očí. Jméno zubaře, který tam ordinoval před dvěmi lety. Jeho jméno znám, protože rodiče k němu chodili. A vím, že po něm nastoupila nějaká zubařka a po ní ta, ke které jdu. Takže ano. Na poliklinice jsou velice aktuální. Vydala jsem se podle plánu do osmého patra.</div><div><br /></div><div>Našla jsem si správnou ordinaci a sedla jsem si před ní na židli. V tom se projevil můj syndrom bílých plášťů. Bylo mi opravdu hodně špatně. Stává se mi to u všech doktorů. A ani ne ze strachu, co mi budou dělat. Věděla jsem, že jdu jen na prohlídku, že jestli by chtěla něco dělat, objednala by si mě na jindy. Ale stejně. Na ortopedii mi bylo špatně. Když jsem měla angínu, bylo mi v čekárně špatně. A rozhodně ne z angíny. A co víc. I na veterině se mi dělá špatně! U jiných doktorů jsem zvyklá vrazit si do pusy mentolový bonbon. Zaměstná mě to, uvolním se... Jenže u zubaře jsem si bonbon dát nemohla. Ach ach. Vzala jsem si přívěšek z klíčů a aspoň jsem ho mačkala. A taky jsem chvíli hrála na mobilu angry birds. </div><div><br /></div><div>Kdyby nebyl skluz, trápila bych se jen deset minut. Seděla jsem tam však o patnáct minut delší dobu. Kdyby mi nebylo špatně, tak by to nic hrozného nebylo. Ani nevíte jak jsem vděčná dvěma ženám, které si na chodbě začaly povídat o dětech, mužích a práci. Nedělá se to, ale já jsem je celou dobu poslouchala. Tím, že jsem poslouchala a myslela na jejich problémy jsem tak trochu zapomínala na to, že mi je špatně. Dokud mě nepozvali do ordinace. </div><div><br /></div><div>Je velký rozdíl mezi starou a mladou zubařkou. Stará má všechno staré. U nové jsem neseděla, nýbrž ležela. Před prohlídkou zubů mě prohmatala kde ji napadlo. Potom provedla to, co už dávno znám. Oťukala mi všechny zuby. Nakonec mi ještě udělala mini rentgen, jestli nemám mezizubní kaz. Sestra u staré zubařky nic takového nezažívá. Ta si sedne, zubařka ji prohlídne zuby a konec. </div><div><br /></div><div>A co všechno chce řešit! V červnu jdu na rentgén celé huby, protože mám ještě dva mléčné zuby. ,,Šestnáct? Tak to budeme muset řešit," řekla a byla přitom celkem překvapená. Podle rentgénu zjistí, co bude dál. Každopádně nakonec ještě dostanu rovnátka. Uáá. Člověk je zdravý, dokud nejde k doktorovi.</div><div><br /></div><div>Zelená jsem byla ještě hodně dlouho. Není to se mnou normální. Co já budu dělat, až budu babka a u doktorů budu pořád?</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1205/u-zubarky http://kajajaja.blog.cz/1205/u-zubarky Kájinči deníček Sat, 12 May 2012 11:44:40 +0200 <div>Pokuste se vymyslet něco originálního. Sedněte si na židli a vymyslete originální dopravdní prostředek. Pozor! Musí to být opravdu hodně originální! Potom napište, co jste vymysleli. Nejorigiálnější návrh vyhrává. A abyste si nemysleli, že je to nějak jednoduché, čtěte dál tento článek.</div><hr /><div><br /></div><div>Sednete si a začnete myslet. Začnete ale určitě vymýšlet na základě něčeho, co jste už někdy viděli. Představíte si dopravní prostředek. Aby se mohl pohybovat po cestách, potřebuje kola. Nebo nějaké nohy. A už tady je první zádrhel! Co originálního je na kolech? Kola mají auta, autobusy, vlaky, koloběžky, motorky, trolejbusy! Co originálního je na nohách, které máme my, které mají psi, kočky, kosi, krokodýli a denně je používají k přepravě? Pokud to nevíte, tak já vám to povím: NIC. Nohy vymyslela příroda kdysi dávno. Tehdy to možná originální bylo, ovšem kdo ví. Kolo zase vymyslel člověk kdysi dávno. Byl to určitě skvělý vynález, ale určitě ho k tomu něco vedlo. Možná se tedy nejednalo o úplně originální nápad.</div><div><br /></div><div>A vůbec, ani ten pohyb po cestách vlastně není nic moc origoš. Ale co chcete místo cesty vymyslet?</div><div><br /></div><div>Nevím, jestli chápete, co tím chci říct. Originalita neexistuje! Nikdy nic nebude scela originální. Nenajde se věc, která by s jinou nebyla podobná. Možná by to někdo mohl řít holkám, které si myslí, jak originálně se oblékají, přitom vypadají všechny jako přes kopírák. Viz americká vlajka na každém kusu hadru. Myslím, že věci jsou originální jen v něčem, nenajdeme nic, co by bylo originální úplně. I ty články na TT, které se octnou ve výběru, budou originální jen v něčem.</div><div><br /></div><div><strong>Závěr:</strong> Originalita je tady velice relativní pojem.</div><div><br /></div><div>Pokud si někdo na začátku říkal, že ten dopravní prostředek vymyslí, určitě jsem ho odradila. Smiřte se s tím. A jestli se do toho přece jenom někdo dá, tak přeju hodně štěstí. (a psychického zdraví.)</div><div><br /></div><div>Možná se mě budete snažit přesvědčit, že originalita existuje. Ale neexistuje. A jestli jo, tak je to opravdu velice relativní pojem a záleží na tom, co pokládáme za originální a co už ne. </div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div> http://kajajaja.blog.cz/1205/vymyslete-originalni-dopravni-prostredek http://kajajaja.blog.cz/1205/vymyslete-originalni-dopravni-prostredek Přemýšlím Mon, 07 May 2012 22:13:43 +0200 <div>Možná víte, že v pondělí zahrála v Praze skvělá finská kapela Nightwish. A možná také víte, že já na Akci s velkým A nechyběla. Jelikož koncert pro mne neznamenal jen samotné vystoupení, nýbrž dvoudenní cestovní výlet, musíte se smířit s dlouhým článkem. Vy jste však šikovní a zvládnete to :)</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><h2>Jak to všechno začalo...</h2><div>Že u nás Nightwish vystoupí jsem věděla už v říjnu. Tehdy jsem si na to řekla jenom ,,hm". Část mě toužila na koncert jet, druhá část říkala, že je to zbytečné, že na koncert nepotřebuji a podobně. Toužicí půlka mě nakonec přemohla. Hodně za to může Kamča, která měla lístek snad týden po té, co se začaly prodávat a hodně mě s ním dráždila. Netrvalo dlouho a začala jsem doma jednat. Mamce se můj plán příliš nelíbil, nakonec ale svolila. Nejlepší je, že mi dokonce i všechno zaplatila. Zaplacené cestovné jsem měla slíbené už předem. Vstupenku jsem si měla původně platit sama, ale nakonec jsem ji měla jako dárek k Vánocům. Vtipné je, že jsem si pro vstupenku sama skoro dva měsíce před Ježíškem šla. Když už se na Ježucha nevěří, tak to tolik nevadí. I tričko k Vánocům jsem si sama objednala a šla pro něj na poštu.</div><div><br /></div><h2>Už jen měsíc!</h2><div>Na den de jsem se těšila celou dobu, nejvíc ale ten poslední měsíc. Každý den jsem koukala do kalendáře, kolik ještě zbývá dní. Poslední měsíc se konečně rozhodlo, jak se celá akce uskuteční. Původní plán, že si mamka vezme volno, pojede se mnou a se ségrou do Prahy vlakem na výlet, já půjdu večer na kocnert a v noci pojedeme zpátky, ztroskotal. A to rovnou ze dvou důvodů: 1.nejede žádný rozumný vlak. Je pravda, že poslední vlak bychom nakonec možná stihly, ale nikdo dopředu nemohl počítat že předkapela začne o půl osmé. 2.bylo čím dál jasnější, že mamka nedostane volno. Co teď? Sama přece nepojedu. Naštěstí mám kámošky, které jely taky. Jak se to vyvrbilo vám bude připadat šílené. Rozhodlo se tak, že do Prahy pojedu s Kamčou a její rodinou autem, po koncertě pojedu s Terkou k její babičce a další den skočím na vlak. Bylo proti moji i mamčine srsti, že bych měla jet s Kamčou i zpátky. Neříkám že je její taťka špatný řidič, ba naopak, ale když tak dlouho nespal, řídil do Prahy, chodil po ní a pak byl na koncertě... Měla bych celou cestu bobky.</div><div><br /></div><div>Postupně se z plánované akce dostavovala nervozita. Jak to jen dopadne? Nestane se něco? Zvládnu to? Poslední týden jsem měla nutkání vstupenku vydražit. <strong>Naštěstí</strong> jsem to neudělala.</div><div><br /></div><h2>Cesta do Prahy, Praha</h2><div>Pondělní ráno bylo hrozné. Celou noc jsem se budila. Když jsem se probudila o půl sedmé, už jsem víc neusla, přestože jsem mohla spát ještě hodinu. Díky tomu jsem měla hodně času. To byly nervy! Byla jsem nachystaná na cestu a nevěděla jsem, co dělat. Pochodovala jsem po bytě, zpívala si a každou chvíli koukala na mobil, jestli Kamilovi přece jenom nechtějí vyjet hned. Nechtěli. A tak jsem dál pochodovala po bytě. Fík nejdřív chodil za mnou, brzo mu ale došlo, že to nemá žádný význam, lehl si doprostřed chodby a nechápavě na mne zíral. Sedla jsem si k němu a drbala jsem ho. Chudák díky tomu nabyl dojmu, že s ním zůstaval doma. Nezůstala jsem! Mobil zasvítil, já si zašla na záchod, obula boty, zkontrolovala okna a odešla. To bylo řevu!</div><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/837/502/c924cbb9a8_85372960_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Cesta do Prahy docela utekla. Možná to bylo také tím, jak jsem byla oblbnutá kinedrylem. Bez něho na větší vzdálenost necestuju. Nevím jak Kamčina sestra, ale Kamča měla kinedryl taky. Kvůli tomu jsme si vzadu vůbec nepovídaly, až se paní Kamilová divila. Měla by být spíše ráda. Když jsme zrovna nějakou tu energii měly, bylo to s námi k nevydržení. Hlavně jak Kamča pouštěla hudbu, pustila Bořka stavitele a všechny tři jsme ho zpívaly.</div><div><br /></div><div>Kilometry do Prahy na cedulícj rychle ubývaly. Najednou se před námi objevilo veliké území domů. Všechno bylo pokryté šedou vrstvou. Tož to mi neříkejte, že je tam lepší vzduch než v Ostravě! V Praze jsem byla poprvé! Ano opravdu. Už pár let mi nikdo nevěřil, že jsem tam ještě nebyla. Tak, teď už byla. A nejvíc si z toho pamatuju Tesla arénu. Samozřejmě jsme byli i jinde. Zaparkovali jsme na odporném kraji města. Naštěstí nás metro odvezlo na Vyšehrad, kde bylo naopak nádherně. Rozkvetlé keře, výhled na Staré město a Vltavu... Procházeli jsme se tam hodně dlouho. Nevěděli jsme co s časem, měli jsme ho totiž hodně. Škoda, že jsme se nešli podívat na Karlův most, Staroměstské náměstí a tak. Jak říkám, nikdo jsem v Praze nebyla a Staré město bych snad i chtěla vidět lépe, než z Vyšehradu. <em>(přitom Starým Městem jezdím každé ráno do školy :D:D Ale tam není Vltava, jen Morávka)</em> Z Prahy jsem viděla ještě Václavák. Koupila jsem si tam příšerné drahé pohlednice. A měla jsem velké nutkání vlézt tam do kašny. Bylo horko a na nohách jsem měla tenisky. Au!</div><div><br /></div><h2>Holešovice</h2><div>Z Václaváku jsme jeli opět metrem. Dokonce jsme i přestupovali. Já z te Prahy budu mít opravdu zážitky na celý život. :)) V Holešovicích se na nás napojili kluci, kteří šli taky na kocnert. Poznali nás podle černého stejnokroje s nápisem Nightwish. Volali na nás. Potom pokřikovali Nightwish! Nightwish! Později se k nám přidala jseště jedna skupina, takže k Tesla areně došel pěkný průvod. Mnohem více lidí tam ale už čekalo. A co to? Celá Tesla se otřásala! Zaposlouchala jsem se a zjistila jsem, že právě zkoušeli naši milovaní Finové (a jedna Švédka).</div><div><br /></div><div>Jelikož se nám chtělo na záchod, došly jsme si do blízké hospody, ve které určitě vydělali spoustu peněz, protože kdo nebyl host, musel zaplatit pět korun. </div><div><br /></div><div>Kamčin taťka nám našel vchod do haly zboku. Nikdo tam nestál! Představte si, seděly jsme přímo u dveří. V hlavě mi létaly krásné představy o tom, jak vstupuju do areálu jako jedna z prvních a jak si s holkama ukořistíme místo v první řadě. Jenže houby. Seděly jsme tam hodinu a půl a bylo to prd platné. Ačkoliv předtím nám říkali, že tam budou pouštět určitě, půl hodiny před pouštěcím časem si to rozmysleli. Inteligentně jsme se postavily z boku do jiné řady a když začali pouštět, procpaly jsme se. S tlustým chlápkem to sice bylo celkem obtížné, ale zvládly jsme to. Zbývalo propašovat pitíčka a projít turniketem. Jenže co teď? Nikde nebylo nějaké značení nebo tak. Zmateně jsme utíkaly celou halou. Pak jsem vyběhly a octly se nahoře v hledišti. Kdyby nás někdo natočil, pěkně bych se u videa zasmála. A tělocvikářka by nám musela dát jedničku. Při běhu dolů a přelízání okraje a sprintu ke vstupu do golden cirkle jsme musely podat opravdu skvělé výkony. </div><div><br /></div><div>A bylo to k něčemu! Stály jsme ve třetí řadě! Mohlo být líp, kdyby si na poslední chvíli nerozmysleli to pouštění, ale co. Jsem ráda za naše krásné místo, ze kterého jsem všechno viděla!!!</div><div><br /></div><h2>Koncert</h2><div>Akce měla začít v osm, ale celá akce začala už o půl osmé. Nastoupil smyčcový kvartet Eklipse. Hračky jsou údajně z Německa, ale nevím to jistě. Každopádně hrály dobře. Po nich nastoupila finská kapela Battle beast. Rozjeli to pěkně! Je vidět, že Finové to mají v krvi. Měli perfektního basáka. I jejich zpěvačka na mne působila dobře. Měla dobrý kontakt s publikem. Protože nikdo jejich písničky nezná, naučila nás jakýsi popěvek, abychom si také zazpívali. Slova to nemělo, jen jednoduchou melodii. Už jsem ji zapomněla, ale bylo to fajn. :D Ke konci Battle beast jsem omdlévala, takže jsem ráda, že jsem propašovala pitíčka. </div><div><br /></div><div>Čekání na hvězdu večera bylo šílené. Ne že by to trvalo dlouho... Na úvod zazpíval Marco finskou písničku. Na kapelu nebylo vidět, byli schovaní za bílou oponou. Hned po tom začala divočejší písnička - Storytime - uprostřed které opona spadla. To bylo řevu.. :)) Měla jsem štěstí, že Tuomas stál přímo přede mnou. Nejvíc jsem se tedy dívala na něj. Ani nevím, co měli ostatní oblečené. Jsem hrozná. Ale kdybyste ho viděli. Je ještě hezčí než na fotkách. Mňauhehe.</div><div><br /></div><div><img width="461" height="600" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/092/046/b5b4be8376_85373015_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="500" height="375" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/909/391/369b1444cd_85373024_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Štvala mě tam jedna ženská. Vypadala, jakoby zabloudila. Měla na sobě růžové tričko, fotku Zaca Efrona na tapetě mobilu a vůbec se nehýbala. Vůbec! Neříkám, že by měl člověk vyšilovat, ale ona stála jako sloup, pohla se jenom když dávala ruce nahoru, aby si kapelu vyfotila. Přišla je snad jen fotit? Nebo chtěla vidět, jak takový koncert vypadá? Každopádně nechápu, proč vyhazovala peníze za lístek do golden cirkle. </div><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/872/998/ba45bfeb3a_85373038_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="507" height="450" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/836/178/c84d5adbd5_85373045_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Celý koncert jsem nerozuměla, co naši milovaní Finové říkají. Takže jsem nerozuměla ani tomu, že se chystají končit. Prostě se najednou uklonili a odešli. :(</div><div><br /></div><div>Chvilku jsme tam ještě postávaly, koukaly se, jak uklízejí scénu, vyfotily se a pak šly. Jak smutný okamžik! Venku jsem si koupila turné tričko. Sice je neoficiální od nějakého chlápka, který si šel sprostě přivydělat, ale co už. Je pěkné. A aspoň byly jen za tři stovky, toho bych se v nightwish shopu nedočkala.</div><div><br /></div><div><img width="398" height="500" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/123/195/38a3db5842_85373059_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Koncert hodnotím kladně. Bylo vidět, že vystupujou rádi, že si rozumí a hráli dobře. Anetka sice párkrát nebyla úplně čistě. Ale co. Dokonalost nemůžeme chtít po nikom. Vždyť by to ani nebylo ono, kdyby písničky zněly jako na albu. Kde je potom nějaká jistota, že to není playback? </div><div><br /></div><div>Jo. A ještě něco. Člověk by neřekl, že v takovém velkém počtu lidí člověk potká někoho známého! V hale jsme potkaly spolužáka, který s náma chodil v prváku a druháku do třídy. Jak v Lotrandovi a Zubejdě: Svět je malý a o náhody v něm není nouze.</div><div><br /></div><h2>A co bylo potom?</h2><div>Potom jsme šly k metru. Tam jsme se rozloučily s Kamilkovýma. S Terezkou jsme počkaly na její rodiče. Jak už jsem psala na začátku článku, přespala jsem u Terčiny babičky. Má moooc krásný dům. Ráno mě čekala velikánská snídaně. A taky moc dobrá. Polítaly jsme s Maxíkem na zahradě a pak hurá domů! Jela jsem vlakem. Přestup se konal v Kolíně. Jsem dobrá trubka. Vlezla jsem do podchodu a hledala vlak do Ostravy. Nikde nebyl. Pak jsem uviděla nápis Žilina. ,,Och, tady jezdí i vlaky do Žiliny," napadlo mě. Naštěstí mi došlo, že ten vlak do Žiliny je vlastně můj vlak. Prý ,,mezinárodní expres". O dvacet let dříve by se takhle nejmenoval. A co se pohodlí týče... náš starý známý zelený ,,tudum tudum" je nejpohodlnější vlak na světě! V Leoši Janáčkovi jsem si připadala jak v autobuse. </div><div><br /></div><div>V Ostravě mě vyzvedli rodiče. A co bylo potom? Přece prvního máje :)) :)). </div><div><br /></div><h2>Dodatky</h2><ul><li>Ty názvy. Když jsme jeli kolem Prostějova, všude jsem četla Pustějov. U cedule V.Meziříčí jsem zas měla pocit, že se jedná o Valašské Meziříčí. Jenže ouha, bylo to meziříčí velké. </li><li>Z vlaku jsem viděla krásný tobogán. S lentilkami!!!</li><li>Kdybych byla vyšší, měla bych paličku.</li><li>Nic nema na našu fajnu mluvu.</li><li>Výlet měl jen jednu odpornou věc. A sice ten obrovský nápis SPARTA na Tesla areně. </li></ul><h2>Masters of rock?</h2><div>Finští miláčci přijedou i na MoR. Možná bych i na ně šla, ale připadá mi to praštěné. Budu si to muset ještě promyslet. Jak moc je šílené jít po třech měsících na stejný koncert? :D</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:left">Jestli se někdo dohrabal na konec článku, tak je borec. </div><div style="text-align:right"><br /></div> http://kajajaja.blog.cz/1205/koncert-nightwish http://kajajaja.blog.cz/1205/koncert-nightwish Kájinči deníček Thu, 03 May 2012 17:29:29 +0200 <div>Říkejte co chcete, já budu fotit dál. A na blog to budu dávat taky. A basta.<br />Dnes zveřejňuji fotky tulipánů. Foceno u věžáků v pátek cestou z orchestru. Tehdy jsem si říkala, jaké je příšerné horko. Ještě jsem nevěděla, co přijde další den. Fuuu. Včera jsem šla pět minut v lehkých šatech na ramínka a v sandálích a stihla jsem se opálit. Jakoby se jaro rychle změnilo na léto, které má přijít až za dva měsíce.</div><hr /><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/586/980/88b456ac6e_85269675_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/297/772/a911e521be_85269698_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/445/320/f06ea2442d_85269711_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Tohle sice nejsou tulipány, ale pěkné je to taky, tak proč to nevyfotit a nezveřejnit.</div><div><br /></div><div><img width="700" height="545" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/881/698/37c1561ce5_85269733_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Ani trochu nemám nervy psát delší článek. Zítra je velký den a já pořád musím myslet na to, jak ho zvládnu. Uch. Každopádně ve středu nebo ve čtvrtek čekejte o onom dni dlouhatánský článek. A co v ten den tak velkého bude? Nematuruju, neskládám žádné zkoušky, nejedu do zahraničí ani se nevdávám. Jedu na Nightwish...</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/i-tulipany-kvetou http://kajajaja.blog.cz/1204/i-tulipany-kvetou Fotky Sun, 29 Apr 2012 10:46:37 +0200 <div>Zdá se mi, že letos na sebe nechávají rostliny dlouho čekat. Doufám, že to není znamení, že se ještě vrátí sníh. Když se dívám na fotky z loňska, měla jsem už v první polovině dubna nafocené rostliny, které letos nekvetou ani teď. Třešně už byly rozkvetlé, za to letos je konec dubna a ony teprv začínají. (aspoň vydrží do prvního května, loni tou dobou skoro žádné nekvetly). Šeříky také loni touto dobou kvetly, letos se na to ještě moc nechystají. Pampelišková invaze v Pržně ještě nenastala. A co víc, stromy se ani nechtějí zelenat. Většina stromů tady listy ještě nemá...</div><hr /><div><br /></div><div>Na focení jara jsem tedy letos musela docela dlouho počkat. A abych pravdu řekla, ještě to není úplně ono. Ale ono bude líp. A blog zase bude zahlcen kytičkami :)</div><div><br /></div><div><img width="700" height="540" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/983/284/03643f3559_85226225_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/918/509/4c63918feb_85226224_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><img width="700" height="540" src="http://nd05.jxs.cz/787/831/1ff2d3b790_85226221_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img width="700" height="482" src="http://nd05.jxs.cz/291/262/510e07fe7c_85226226_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/818/449/5a322d2f5e_85226223_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/624/492/c62d1f362c_85226218_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:left">O víkendu jdu fotit zase. Takže se psychicky připravte na další fotky. </div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/prvni-jarni-fotky http://kajajaja.blog.cz/1204/prvni-jarni-fotky Fotky Thu, 26 Apr 2012 19:30:48 +0200 <div>Můj pátý článek do projektu "knihy v mých myšlenkách". Dnes se budu snažit přemýšlet o Kytici, kterou jsem přečetla před týdnem.</div><hr /><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/754/043/8bf3c00d8f_82428620_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Myslím, že není třeba Kytici představovat, určitě všichni víte, i ti, kteří knihu nečetli, že se jedná o soubor balad, které napsal Karel Jaromír Erben. </div><div><br /></div><div><strong>Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?</strong></div><div>Povinná četba je povinná četba. Sama bych se do čtení Kytice nikdy nedávala. Vždy mě spíš odpuzovala než přitahovala.</div><div><br /></div><div><strong>Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).</strong></div><div>Na dobrou noc <em>(myšleno ironicky)</em></div><div><em><br /></em></div><div><strong>Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).</strong></div><div>děsit se </div><div><br /></div><div><strong>S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.</strong></div><div>Neztotožnila bych se s nikým. Otázka, kým bych nechtěla být, není vůbec složitá. Nechtěla bych být nikým, komu se stalo něco špatného, např. dívkou z Vodníka <em>(ztrátu dítěte jsem ještě nezažila a ani nemohla, ale věřím, že je to strašné),</em> dívkou ze svatební košile <em>(být na světě sám a ještě k tomu tři roky naivně čekat na milého = nic příjemného),</em> mužem z Vrby <em>(chudák si myslel, že ženě pomůže)</em>. Jmenovat bych samozřejmě mohla ještě hodně dlouho, protože nepříjemná věc se stala téměř všem postavám. Být bych nikým nechtěla. Kdybys si musela vybrat, určitě tou hrstkou osob, na které se alespn trochu usmálo štěstí, třeba vdova z Pokladu nebo dívka ze Zlatého kolovratu - jejich příběhy končí jakž takž šťastně. <em>(ikdyž vdát se není to co bych chtěla..)</em></div><div><em><br /></em></div><div><strong>Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.</strong></div><div>Básně jsou psané tak, že mě dokázaly vtáhnout do děje a všechnu hrůzu na mne přenést - jsou napsány opravdu šikovně. </div><div><br /></div><div><strong>A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.</strong></div><div>Je to poezie!!! </div><div><br /></div><div><strong>Hodnocení:</strong> 4/10. Nebijte mě ani mi nenadávejte za to, že si nevážím umělce. Erben byl určitě chytrý a uměl dobře skládat verše, obávám se však, že neměl v hlavě všechno v pořádku. Napsal by něco takového psychicky zdravý člověk? Další věc, je to poezie, což mě nějak extra nebere, protože věty jsou upravovány tak, aby do verše pasovaly, výsledek se ovšem špatně čte. K četbě jsem byla donucena. A tak dále. A hlavně, Houslistce jsem dala šestku, a líbila se mi více. Ještě jednou: Nebijte mě. </div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/kytice http://kajajaja.blog.cz/1204/kytice Knihy v mých myšlenkách Tue, 24 Apr 2012 16:06:46 +0200 <div>V pátek jsme jeli s orchestrem do Olomouce. Cesta začala tím, že jsme se s Anet sešly na zastávce a čekaly na autobus. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, kdyby kolem nešel berny. Ano, hádáte správně, Kája si ho pohladila. Škoda, že jsem v tu chvíli nebyla s Terkou nebo Ritchiem, ti by mé nadšení sdíleli nebo přinejmenším chápali. Anet moc lásky do psů nepobrala, takže jen kroutila hlavou. (<em>děje se to často, já obdivně koukám na psa a ona nechápavě na mne...)</em> Po berňákovi přijel autobus. Vypadal trošku pochybně. Kdybych ale věděla, co nás poveze do Olomouce, vychvalovala bych si ho.</div><hr /><div><br /></div><div>Před hudebkou jsme šly ještě do Alberta. Jako obvykle jsme se tam sešly s dalšími hráči orchestru. Už to tak bývá, když je nějaká mimořádná dopolední zkouška, nebo někam jedeme nebo máme čas před koncertem, scházíme se v Albertu. Nejsme nikdy domluveni, ale hodně lidí si chce koupit pití nebo jídlo a Albert je hned u hudebky, takže není divu, že jdou všichni tam. Jenom violistka si koupila kafe v mekáči. <em>(Jak si někdo může něco koupit v mekáči?)</em> Do hudebky jsme došly tak tak na deset, ale ani zdaleka jsme nebyly poslední, kdo přišel. Učitel se snad nikdy nepoučí! Řekne čas, kdy se máme sejít a my se scházíme ještě půl hodiny po té. <em>(Loni na sobotní zkoušku jsme s Anet přišly o dvě minuty později a byly jsme první..</em>) Kdyby dál učitel sraz na tři čtvrtě na deset, tak v deset už bychom byli skoro všichni a mohli se vesele rozehrávat... Takhle jsme si stihli všechno jednou přehrát a už jsme museli na autobus. </div><div><br /></div><div>Jak už jsem naznačila v prvním odstavci, poslali nám ten nejstarší autobus, jaký mohli. <em>(starší vozy už jsou vyřazeny)</em> Nechci říct, že Olomouc je nějak extra daleko, ale ta hodina a půl si snad zaslouží trošku pohodlnější autobus, ne? Do Orlové, která je v podstatě ,,za rohem" nás vezl lepší autobus. Alespoň jsme měli nějaké to dobrodružství. Na dálnici se nám z ničeho nic otevřely dveře. Řidič to nějak zavřel a potom zastavil v odstavném pruhu, že za jízdy se to nepovedlo pořádně zavřít, tak to zkusí ještě jednou. Ale ono to nešlo, ani když jsme stáli! Otevřít, zavřít, otevřít, zavřít. Dveřím se nechtělo do rámu, nebo co. Nechápu pořádně, o co tam šlo. Dveře u autobusu nepatří mezi mé zájmy. S Anet už jsme vymýšlely, že pojedeme s otevřenými dveřmi, ale řidič jim dal pár ran a bylo hotovo. Písnička Pec nám spadla mluví pravdu pravdoucí. No řekněte, kdo problémy neřeší třískáním? A že většinou zaberou. Náš počítač a stará tiskárna o tom vědí opravdu hodně. <em>(Notebook ne, tomu jen vyhrožuju ubuntem.)</em></div><div><em><br /></em></div><div>V Olomouci jsme měli dojet do ZUŠky, která je tak trošku schovaná, takže jsme se pěkně povozili po městě, než jsme ji našli. Aspoň jsme viděli všechny ty památky. Třeba takový chrám, ten je úplně bomba. Akorát vůbec nevím, o co jde a kde je, ale to je jedno. V zušce jsme si uskladnili nástroje, dostali svou průvodkyni a papíry se speciálním povolením parkování na autobus. Jeli jsme na oběd. Autobus zastavil na náměstí s orlojem a pak jsme šli kousek pěšky. Ptám se někoho, kdo je v tom šíleném městě častěji: Je tam vždycky tolik lidí? Holky říkaly, že to dělá ta orchestrální soutěž. Je pravda, že díky ní tam přijížděly autobusy z celé republiky, které vezly vždy dvacet až třicet pět lidí, ale myslím si, že je tam dost lidí i normálně. Tak jak to teda je? </div><div><br /></div><div>Oběd i pozdější večeře byly docela dobré. Nebylo to tak, že bych si extra pochutnala, ale to se člověku stane kdy? Nechápu, jak si mohli někteří stěžovat, že je to hnusné. Polívka byla dobrá, maso plně obyčejné vařené. Je pravda, že rýže mi moc nejela. Nemám totiž ráda oválnou rýži, je taková suchá, špatně se polyká atd. Mám ráda rýži kulatou, tu bych klidně jedla i holou. Že by mi to nějak ničilo celkový dojem z oběda se rozhodně říct nedá. Maso k večeři bylo taky fajn, tak nechápu, co někteří měli. Asi potřebují jídlo z mekáče, či co.</div><div><br /></div><div>Po obědě jsme měli dvě hodiny rozchod. Jak ráda bych se jen tak poflakovala po městě, mrkla na nějaké ty památky a zašla do obchůdku se suvenýry! Musela bych ale chodit sama, což se mi nechtělo. <em>(čili opět lituji, že tam se mnou nebyla Terka s Ritchiem)</em> S Anet a Karol jsem musela jít do Batě, Dsportu, Adidasu, obchodu, kde prodávali značky typu horsefeathers a ještě pár hadráren. A ještě předtím do mekáče, holky si něco kupovaly. Podle mě je celkem odporné nacpat do pěkné naparáděné staré budovy mekáč. No. Nebudu vám nic nalhávat, ty dvě hodiny rozchodu byly strašné! Možná by mi i bylo líp, kdybych chodila sama. </div><div><br /></div><div>O půl čtvrté jsme jeli zpátky do zušky, popadli své hudební nástroje a šli zkoušet. Byla to sranda srandoucí. Na konci skladby Fiddle Dance je takový kraťoučký akord. Když jsme ho zahráli, z koutu místnosti se začalo ozývat ,,hihihihihihihi chro chro hihihihihihihi". Markétě přišla sms. Smáli jsme se z toho všichni. Později jsme si zvuk rozesílali v autobuse. Je to totiž muhehoucí! </div><div><br /></div><div>Soutěžilo se v Mozartově sále. Měli docela dobrý skluz, protože když už jsme měli deset minut hrát, nastupoval teprv orchestr před námi. Čekání bylo šílené. Museli jsme být potichu a v klidu sedět. Uááá. Vyzvání ke hraní jsme přijali s radostí. Odšmidlali jsme a rychle utíkali na večeři. Vtipné bylo, že moderátorka z našeho ,,fidl dens" udělala ,,fidli dans". Fidli fidli. Je pravda že jsme to fidlali docela šíleně a trochu se rozsypali. Prý to ale v publiku nebylo poznat.</div><div><br /></div><div>Na převlíkání do civilu nějak zapomněli, takže jsme tak jsme se převlíkali v autobuse... <br />Večeři jsme snědli rychle. Vyjeli jsme jen o deset minut později, než bylo v plánu. Skluz jsme dobře dohnali.</div><div><br /></div><div>Celkově si myslím, že to bylo fajn. Jen ten rozchod byl takový pochybný.</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:left">P.S. Blbne mi noutbuk. Ale teď fakt šíleně. Taťka říkal, že to chce přeinstalovat, ale nějak se do toho nehrne. Tak nevím, jestli se funkčního noutbuku ještě dočkám. Bylo by to ale fajn, protože na PC se mi špatně píše a jsem zvyklá psát často sms z netu. Nechce se mi pořád vyhazovat ségru!</div><div style="text-align:left">P.P.S. Já tu dlouhou změť po sobě nečtu! </div> http://kajajaja.blog.cz/1204/celostatni-kolo-souteze-orchestru http://kajajaja.blog.cz/1204/celostatni-kolo-souteze-orchestru Kájinči deníček Sun, 22 Apr 2012 12:00:57 +0200 <div>Počasí je nějaké hodné. Od pondělí večer, předtím pršelo. Měli jsme koncert na zámku a do šatny se chodilo přes nádvoří. Cesta tam by nevadila, ale zpátky? V sukýnce, ve střevících a hlavně s nástrojem jen tak v ruce v zimě a dešti? Uch. Naštěstí se šlo jen kousek. Moc jsem nezmokla, ani se nenachladila. Jen mi všechny struny o půl tónu ujely. </div><hr /><div><br /></div><div>Koncert dopadl dobře, nezmatlali jsme nic, proto si myslím, že se nám bude dařit i zítra na soutěži. Ano! Postoupili jsme do celostátního kola, které se koná v Olomouci. Je tam zajištěn i nocloeh, protože soutěž končí pozdě a některé orchesttry jsou z daleka. My na noc nezůstáváme, ani nebudeme na vyhlášení. Nechápu proč. Učiteli se asi nechce, protože jinak nevidím problém, cena startovného se nemění. Ikdyž možná jde o pronájem autobusu. Je ale škoda, že nepřespáváme. Takhle nezažijeme noční srandu a budeme se muset s Anet dostat v devět hodin večer z Místku. MHD tou dobou jezdí neposlušně a pěšky je dost o hubu, takže to bude zajímavé. </div><div><br /></div><div><br /></div><h2><strong>Povinná četba</strong></h2><div>V úterý začala češtinářka vyhrožovat s povinnou četbou. No jejda, z deseti knih, které jsme dostali v září, jsem měla přečtenou jen polovinu babičky. Na druhou jsem neměla nervy. Po varování s písemkou jsem přelouskala během dvou hodin Máj a Kytici. Kytice je ještě v pohodě, sice to jsou bláboly, ale aspoň to chápu. To se u Máje nedělo. Musela jsem si na internetu vyhledat, o čem to vlastně je. Fakt. Asi mám na poezii špatný mozek, protože musím všechny básně číst pomalu, ale s Májem to byl estrém. </div><div><br /></div><div><br /></div><h2><strong>Sběr kytek</strong></h2><div>Do biologie máme dělat herbář. Včera jsme s Terkou popadly ňufy a šly sbírat květiny. Vada byla akorát v tom, že jsme neměly nástroj na vypáčení kořenů. Snažily jsme se je tedy vyrvat a docela to šlo. Nezlikvidovaly jsme toho zbytečně mnoho. Nejlépe se trhalo v mokré půdě blízko potoka. Povedlo se mi vytáhnout petrklíč, na jehož kořenech bylo opravdu hodně hlíny. Zanechala jsem po květině obrovskou díru. Neobviňujte mě z ničení přírody, vykonávám školní povinnost! </div><div><br /></div><div><br /></div><h2><strong>Cvičák</strong></h2><div>Dnes jsem měla cvičák. Baví mě to! Hezké počasí dělá hodně. Všichni se usmívali. A můj pes byl šikovný. Běhá se mi s ním dobře. S Niki je to mírně šílenější. Běhá rychle! Musím trhat osobní rekordy, abych se udržela tak dva metry před ní. Naštěstí ji občas pošlu do zatočeného tunelu, takže získám náskok. Nejlepší je, že si od minule zapamatovala, že jsme spolu běhaly, takže když mě dneska uviděla, strašně se radovala. Předtím vždycky zavrtěla ocasem, teď na mne skáče a skáče. :) </div><div><br /></div><div>Ano, mám ráda psy. Dokonce i můj projev v češtině se týkal psů... </div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/vymyslet-nadpis-je-to-nejtezsi http://kajajaja.blog.cz/1204/vymyslet-nadpis-je-to-nejtezsi Kájinči deníček Thu, 19 Apr 2012 20:22:30 +0200 <div style="text-align:left">Před hodinou (to je divné, jak to rychle plyne) jsem se vrátila z národní výstavy psů v Ostravě. Nevystavovala jsem, protože Fík není papírový. A možná bych ani vystavovat nechtěla. Už ta představa, že je Fík na místě, kde je tolik lidí a psů. Ještě se s ním předvádět... Nene, to by mě fakt neužilo. Ale na koukání a hlazení je to vážně super příležitost :)</div><hr /><div style="text-align:left"><br /></div><h2 style="text-align:left"><strong>Poznatky z Ostravy!!!:</strong></h2><div style="text-align:left"><em>(jsem v Ostravě párkrát za rok - a nelituju toho)</em></div><ul style="text-align:left"><li>Zastávka na stodolní je asi jen proto, aby to ožralci neměli daleko na vlak. Nic jiného mě nenapadá. Když jede vlak ze Středu, tak se sotva rozjede a už zase brzdí. Na hlavní nádraží to taky není moc daleko... Každopádně věc se má tak, že jsme nevěděli, jak se jde ze Středu navýstaviště, a tak jsme se svezli jednu zastávku dál. Nakonev je to asi trochu blíž na ten Střed, ale je to celkem fuk.</li><li>Neustále tam jezdí tramvaje. Tam zpátky tam zpátky. Docela jsem se divila, že jich jezdí tolik v neděli. Možná by se mohly inspirovat naše autobusy, které jezdí dvakrát za hodinu a ještě k tomu tak, že kdo přijede vlakem, nemá šanci chytnout jedničku, která je nejpoužívanější autobus. S jinými linkami to myslím není moudřejší.</li><li>Ostrava!!! Je srandovní, jak všude cpou ty tři vykřičníky. Auto městské policie je má veliké na přední kapotě. To my tam máme městský znak. A je to hezčí! :D</li><li>Je to divné město. Mám pocit, že ho docela znám, ale vždycky mě v něm něco překvapí. Asi tak. Deset minut čumím, kde to jsem a kam to jdu a pak to najednou poznám. Následuje zase divení a následné poznání, kde to jsem. Je to se mnou šílené. Znám jen části Ostravy, ne Ostravu jako celek. Nemám ji vůbec propojenou!!! (už jsem jak logo Ostravy!!!)</li></ul><h2 style="text-align:left"><strong><br /></strong></h2><h2 style="text-align:left"><strong>Poznatky z výstavy psů</strong></h2><div style="text-align:left"><em>(Jak jednoduše vyjádřit, jak se mi tam líbilo: Jééééééééééééé!)</em></div><ul style="text-align:left"><li>Byla jsem tam v sedmém nebi. Ne, v sedmém ne. V desátém! Bylo tam tolik nádherných psů! Já jako správný psofil jsem byla samozřejmě úplně mimo...</li><li>Bišonci jsou všichni stejně pošahaní, jako ten náš. Byli veseli, mleli sebou a ďafkali. Ani správný bišoní pohled se nezapře. Očička úplně stejné jako Fík. Když jsem si jednoho hladila, okamžitě mi dal packy na ramena a začal mi olizovat obličej. Viděla jsem i jiné bišony, kteří toto lidem dělali. Jsou prostě všichni stejně pošahaní, no.</li><li>Psi si opravdu nedělají starosti se spaním. Viz velikánská akita inu, která si lehla na bok, hlavu zaklonila a ocas měla nahoru. Lehla si do místa, kde se hodně pohybovali lidé. Obdivuju ji, že tak dokázala v klidu spát a spoléhat na to, že ji všichni obejdou nebo překročí.</li><li>Některé střihy pro pudly jsou opravdu hrozné. Dvě kuličky na vyholeném zadku vypadají fakt odporně. Kdo vymyslel takový hnusný střich? Naštěstí tam bylo i pár rozumných sestřihů, které vypadají celkem přirozeně a dokonce i hezky. Pudl sám osobě je pěkný pes, neměl by se zhnusovat sestřihem...</li><li>,,Protivná vystavovatelka, ale pes je skvělý." řekl rozhodčí. Já bych to ale viděla spíše tak, že byl protivný on. Na všechny tam řval a byl dost nepříjemný. Protivné vystavovatelce nakonec udělil titul. Po výstavě velkých salašnických psů na chvilku odešel. Když se vrátil, aby posuzoval bernské salašnické psy, byl jako vymněněný. Vzal si nějaké prášky, nebo se napil? Byl úplně v pohodě, dokonce i vtipkoval... Pokud ho vystavovatelé neviděli předtím, asi by nevěřili, že byl rozhodčí předtím protivný.</li><li>Prodávali tam spoustu krásných věcí - a já jsem koupila jen kousací botu. Dobře já!</li><li>Pohladila jsem si horu psů, ruce mi kvalitně smrděly.</li><li>Jeden velký švýcarský salašnický pes zrovna línal. V kompinaci s mokrou srstí vznikla hora chlupů na ruce.</li></ul><div style="text-align:left">Závěr: Líbilo se mi to moc moc moc moc moc!</div><div style="text-align:left"><br /></div><h2 style="text-align:left"><strong><br /></strong></h2><h2 style="text-align:left"><strong>Poznatky z Nové Karoliny</strong></h2><div style="text-align:left"><em>(Ritchie šel k číňanům na něco k jídlu...)</em></div><ul style="text-align:left"><li>Po vstupu jsem nestíhala čumět jak je to veliká věc a kolik nesmyslných obchodů tam je.</li><li>Nakupovali jsme s Ritchiem - tzn. proletěli jsme hodně obchodů, občas se něčemu smáli, jak je to hnusné, a samozřejmě jsme se nikdy příliš nezdržovali. Nekoupili jsme nic, protože mě nic nenadchlo. Haha. Už vím, s kým budu nakupovat. Procházet obchody s někým, kdo má k nakupování stejný vztah jako já je perfektní.</li><li>Nevyznám se tam!!! Je to jeden velký zmatek!!!</li></ul><div style="text-align:left">Omlouvám se, že jsem všechno psala takhle v bodech. Nějak se mi nechce psát souvisle.</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:left">P.S. Na začátku jsem psala, že je to hodinu, co jsem se vrátila. Připočtěte ale ještě jednu hodinu. Během psaní jsem totiž stihla jíst a zametat, takže se protáhlo.</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/narodni-vystava-psu-ostrava http://kajajaja.blog.cz/1204/narodni-vystava-psu-ostrava Kájinči deníček Sun, 15 Apr 2012 16:51:51 +0200 <div>Sluníčko se krásně usmívalo, vesele svítilo a hřálo. Bylo mi jasné, že cvičák bude fajn. Fíkovi taky. Ikdyž, on se těší vždycky. Ano mu nic nemusím říkat. Pozná to z toho, jak se chystám. Šunkový salám, misku, vodu, obojem a krátké vodítko si chystám jen před cvičákem. </div><hr /><div><br /></div><div>Přišli jsme, když běhala skupina před námi. Mazlila jsem úžasné čtyřměsíční štěně. :) Pak přišla řada na nás. Jako první běhal Fík. </div><div><br /></div><div>Bylo by troufalé říct, že opravdu běhal. Jen ťapkal. A ještě k tomu jsem ho musela nutit. Předtím se mi na agility nestalo, že bych musela na Fíka volat, aby se pohnul z místa. Bylo to tragické. Nejšílenější bylo, že pak si usmyslel, že půjde navštívit kámošku a najednou běžel tryskem. Hmm...</div><div><br /></div><div>Fíka jsem odložila a běžela jsem s labradorkou Niki. Bylo to něco úplně jiného! Běžela jsem se psem, který dělá přesně to co chci! Opravdu, když něco nezvládla, tak to byla moje vina. Nejsem zvyklá tak rychle běhat a podobně. Nebo jsem ji špatně ukázala. Za trénink jsme se ale velice zlepšily. Bylo to fajn!</div><div><br /></div><div>A co Fík? Říkám že viděl, jak se raduju s Niki a tak se snažil být jako ona. Možná to je blbost, ale druhý běh byl mnohem lepší než první. A třetí a čtvrtý byly úplně dokonalé! Včerejší cvičák jsem si užila hodně. Doufám, že Fík už bude nadále pořád takhle šikovný! :)</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/uvidel-jak-chvalim-niki-a-zacal-se-snazit http://kajajaja.blog.cz/1204/uvidel-jak-chvalim-niki-a-zacal-se-snazit náš pejsánek fík Thu, 12 Apr 2012 21:00:45 +0200 <div>Se svátky ve městě to jde značně z kopce. Jako příklad uvedu Vánoce, protože s těmi mám přece jenom větší zkušenosti. Když jsem chodila na první stupeň, bývalo v Místku na náměstí hodně stánků různého zaměření. Některé byly tradiční vánoční, jinde byli plyšáci, dřevěné hračky, kamínky, košíky atd. Potom to chablo. Posledně bylo stánků snad šest a z toho čtyři byly na klobásy a na svařák. Tak nějak to vypadá i se stánkama na Velikonoce. </div><hr /><div><br /></div><div>Na místecké náměstí jsem šla včera. Měli předvádět, jak pejsek pase ovečky. Tohle jsem bohužel zmeškala, ale za to jsem viděla dogdancing a pohladila jsem si ovce. Další atrakcí byl zajíček, u kterého se něco vyrábělo, soutěž o nejhezčí kraslici a nakonec obrovské vajíčko, na které mohl kdokoliv cokoliv nakreslit. </div><div><br /></div><div>A pak stánky. Tož. Bylo jich tolik jako na Vánoce, akorát v opačném poměru, tj. bylo více ,,blbostí" na úkor jídla. (což si myslím, že neva).</div><div><br /></div><div>Dále bez komentáře. Vykládejte si to, jak chcete ;)</div><div><br /></div><div><img width="600" height="913" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/349/440/e11131a163_84772350_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/110/482/337291ddad_84772353_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/774/464/d567e73f5e_84772346_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/612/276/58cb6de8fb_84772337_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/345/551/9534aa0eaf_84772331_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img width="599" height="387" src="http://nd05.jxs.cz/450/164/5656d451c5_84772335_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img width="580" height="610" src="http://nd05.jxs.cz/435/562/58da38f15c_84772340_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img width="440" height="610" src="http://nd05.jxs.cz/853/991/1024de7e5e_84772332_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/143/603/2349ace21c_84772347_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/615/513/fd7a9fe86a_84772344_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:left">Veselé Velikonoce... </div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/velikonoce-ve-frydku-mistku http://kajajaja.blog.cz/1204/velikonoce-ve-frydku-mistku Fotky Sun, 08 Apr 2012 13:35:21 +0200 <div>V neděli jela sestra s taťkou do šopinu. Mohla jsem jet taky, ale vůbec mě to nelákalo. Chodit celé odpoledne po obchodech, to mě opravdu neužije! Takže jsem zůstala doma. </div><hr /><div><br /></div><div>Neměla jsem co dělat. Nejdřív jsem se učila finštinu, potom jsem něco kreslila... a pak přišel nápad. Velký nápad! Vyhrabala jsem ze skříně své staré džíny, které od léta nenosím, protože měly veliké díry. Byla jsem přesvědčena že z nich udělám nostielný kus oblečení.</div><div><br /></div><div>Nastalo stříhání a šití. Nejdříve jsem ustřihla kus nohavic. Odloženou látku jsem použila k zalatání děr. Byla to velká práce, kvalitně jsem si při tom opíchala prst a taky se dobře ponervovala. Ale povedlo se! :) Nastalo zahnutí nohavic, což bylo taky docela šílené. A pak už jen to příjemnější!</div><div><br /></div><div>Vzala jsem modrou barvu na textil a už to jelo.</div><div><br /></div><div>Výsledkem jsou letní kalhoty nejspíš k venčení psa :D. Asi tak, nepočítám s tím, že by to byly kalhoty tak normálně do města, ale do lesa, na výlet, nebo na ty procházky se psem. Muhehe. </div><div><br /></div><div><img width="400" height="384" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd02.jxs.cz/139/628/125400de27_84716430_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="400" height="282" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/486/597/f3e83debe0_84716473_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">Detail zalataných ďur (<em>zní to lépe než ,,děr"</em>):</div><div style="text-align:center"><img width="300" height="225" src="http://nd05.jxs.cz/312/588/8a1cd99ad3_84716647_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Takže po neděli mám nové kalhoty. Na rozdíl od sestry a taťky, kteří i ze shoping parku přivezli džus a bagetu... <img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif" alt="Smějící se" title="Smějící se" /></div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1204/trosku-kreativity-sikovnosti-a-nove-kalhoty-jsou-tu-a-bez-nakupovani http://kajajaja.blog.cz/1204/trosku-kreativity-sikovnosti-a-nove-kalhoty-jsou-tu-a-bez-nakupovani Vyrábím Fri, 06 Apr 2012 12:09:26 +0200 <div>Taky vám připadá, že s dětma to jde (stejně jako s našim státem) pěkně z kopce? Že jsou čím dál drzejší, jejich slovník obsahuje víc sprostých slov než slušných a předčasně si hrajou na dospělé?</div><hr /><div><br /></div><div><strong>Já v osmi až dvanácti: </strong>Hrála jsem si s panenkami. Plyšáci byli živé zvířata, žádné hračky. Z krabic a leporel jsem barbinám stavěla domečky. Ven jsem chodila za barák. Scházeli jsme se tam s dalšíma dětma, co tu bydlí a hráli jsme různé hry. Schovku, na rodinu, kuchařka dala do polívky.</div><div><br /></div><div>Já mluvila slučně. Někteří měli slovník trošičku neslušný. <em>,,Sprosté"</em> děti vyprávěly sprosté vtipy typu <em>,,dostal jsem chuť na ... deli ... koupil jsem si, rozbalil jsem, kousl jsem, spadlo mi na zem ... deli ... a je to v pr ... deli." </em>O sexu jsme buď nevěděli, nebo měli velmi nejasné představy.</div><div><br /></div><div>Když jsem viděla někoho staršího, komu bylo třináct, nedej Žábo šestnáct, dělala jsem že neexistuju. Pokud se tedy nejednalo o lidi od baráku, se kterýma jsme se normálně bavili. I tak jsem si ale dávala velký pozor. Více méně to bylo tak, že jsem seděla vedle nich, poslouchala, co říkají, občas jsem se potichu zasmála a krátce odpovídala, když se mě na něco zeptali. A takhle to měly i ostatní děcka, s vyjímkou dvou holek, které na ty naše byly trošku drzejší. Ty ale měly mezi staršíma sourozence, takže je to celkem jasné. Sourozenecká láska.</div><div><br /></div><div>Já jsem se jako malá starších celkem bála. Žáci z druhého stupně? Pomoc! Na druhém stupni se mi to trošěku posunulo. Z deváťáku jsem ale pořád měla respekt. Po přechodu na gympl jsem se vyhýbala maturantům. Dnes už se jich nebojím ani se před nimi necítím trapně, ale nedovoluji si na ně. </div><div><br /></div><div>Postupně jsem stárla. Kamarádi taky. V páté třídě některé holky začaly ze sebe dělat dospělé. Jakoby ze dne na den odložily panenky a tak. Já to nechápala, šlo to u mne pomaleji - a nevadí mi to. Tehdy jsem si říkala, že jsou ty holky šílené. Ale co, bylo jim jedenáct, podle učebnice přírodovědy pro pátou třídu začínají být holky v jedenácti v pubertě - asi se tím řídily. Kdybych věděla co přijde...</div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>Dnešní děti...</strong></div><div>Uááá. Snaží se ze sebe dělat dospělé. Přitom k tomu mají daleko. Ke starším není žádná ústa nebo tak. Nemají problém na mne ,,střílet" nebo něco pořvávat. Osmiletý Peťa na táboře měl v mobilu fotky žen ve spodním prádle <em>(dál tehdy ještě nebyl, nechci vědět, co tam má teď).</em> Jsou moc poučené. Když jdu na oběd brzo, může mě klepnout z prcků ze základky. Kdyby se choval jako normální děti, tak nemám nic proti. Ale když dělají bordel a když se na ně podívám, tak řvou něco typu ,,co čumíš!"? A pohled na cca čtvrťáky s cigaretou taky není nic neobvyklého.</div><div><br /></div><div>Jo. A jsou to fejbukáři a potřebují nejnovější techniku. Ve školce si dva kluci přáli na Vánoce mobil s dotykovým displejem... </div><div><br /></div><div style="text-align:center">...</div><div>Vím, že někdo starší asi řekne, že oni jako děcka byli úplně jiní a i my jsme na tom byli hrozně. Já mluvím o tom, co vidím já. </div> http://kajajaja.blog.cz/1204/cim-dal-drzejsi-deti http://kajajaja.blog.cz/1204/cim-dal-drzejsi-deti Kájinči deníček Tue, 03 Apr 2012 19:38:43 +0200 <div>Po měsíci a půl konečně píšu článek do projektu Knihy v mých myšlenkách. Proč ta pauza? Jednoduše, četla jsem poměrně tlustou knihu (350 stran), která se četla velice obtížně. </div><hr /><div><br /></div><div><img style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/754/043/8bf3c00d8f_82428620_o2.png" /></div><div><br /></div><div><strong>Název knihy:</strong> Houslistka</div><div><strong>Autorka:</strong> Jilly Cooperová</div><div><br /></div><div>Příběh se odehrává ve sférách slavných osob. Ve světě, který je nám neznámým lidem tak vzdáleným. Hlavní postavě se říká Abby. Je to slavná houslistka, která měla kvůli nešťastné lásce pokus spáchat sebevraždu. Vzala nůž a udělala si hlubokou ránu do zápěstí. Nepovedený pokus přežila. Rána ji ale úplně zničila zápěstí a Abby pár let nemohla hrát na housle. Co vše zažila? V knize se začne objevovat mnoho postav a každá z nich má svůj příběh. Příběhy se však hodně proplétají, nejvíce tím, že každý spí s každým. Jestli to tak je doopravdy, tak lituju Bruce za noc strávenou s Miley Cyrus.<br /><br /></div><div><strong>Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?</strong></div><div>Hraju na housle, takže mě zaujal název.</div><div><br /></div><div><strong>Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).</strong></div><div>Každý s každým.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).</strong></div><div>Vyhrát.</div><div><br /></div><div><strong>S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.</strong></div><div>Ztotožnila? S hlavními postavami ne. Vedlejší zase v příběhu nehrály moc velkou roli, takže jsem je nestihla poznat. Kým bych chtěla být? Možná samotnou Abby, ale jen v momentech, kdy stála s houslema na podiu, ukláněla se a všichni ji tleskali. A kým bych být nechtěla? Celkově nikým z knihy. Všichni jsou buď příliš slavní a sledováni novináři, nebo maji jiné potíže.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.</strong></div><div>Láska k nejoblíbenějšímu hudebnímu nástroji! Cituji Abby: ,,Housličky moje!" Autorka to dobře vystihla.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong>A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.</strong></div><div>Ten vysoký počet postav, které v knize vystupovaly. Neustále jsem se musela vracet na úvodní třístrankový seznam postav a zjišťovat, o koho se jedná. Na začátku jsem nechápala, proč tam ten seznam je, ale brzy mi došlo, že bez něj bych se v knize moc neorientovala. I tak jsem ale musela číst pomalu a pořád přemýšlet. </div><div><br /></div><div><strong>Hodnocení:</strong> 6/10. Měla jsem párkrát nutkání četbu knihy vzdát, ale některé pasáže byly tak skvělé, že mi to nedalo a četla jsem dál. Že bych však byla nějaká nadšená se říct nedá.</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1203/houslistka http://kajajaja.blog.cz/1203/houslistka Knihy v mých myšlenkách Sat, 31 Mar 2012 12:10:44 +0200 <div>Pořád si říkám, že se zápisem zážitků mám čas. A jak to vypadá? Že po týdnu a jednom dni budu teprv dopisovat událost, která by si snad zasloužila i vlastní článek. Minulý týden se náš orchestr zúčastnil krajského kola soutěže orchestrů a souborů v Orlové. Zajímá vás, jak jsme dopadli? :)</div><hr /><div><br /></div><div>To si ale budete muset počkat tak dlouho, jako jsme čekali my. Kdyby stačilo zatelefonovat a zeptat se, jak nás teda umístili, bylo by strašně jednoduché. Ve škole jsme byli omluvení na celý den. V jedenáct jsme měli sraz v ZUŠ. Čekala nás ještě zkouška, která trvala necelou hodinu. Co to budu přeceňovat. Trvala ani ne třičtvrtě hodiny. Končili jsme před dvanáctou a předtím chvilku trvalo, než jsme začali. Scházeli jsme se jak švábi na pivo. A než se všichni nachystali a tak, tak to docela trvalo.</div><div><br /></div><div>Mezi zkouškou a odjezdem autobusu jsme měli půl hodiny čas. Zabili jsme ho v albertu a na lavičce. Holky s Tondou jedli pečivo z albertu. Já jsem inteligentně vytáhla svou krabičku s těstovinovým salátem. Pryč jezdím zásadně vybavena jídlem a pitím! Že jsem kvůli výrobě onoho salátu málem nestihla autobus a tudíž mi hrozil pozdní příchod do zkoušky, je vedlejší. Salát obsahoval těstoviny, papriku, vajíčko, mrkev a kousky listového salátu <em>(naškubala jsem ho)</em> a celé jsem to zalila olivovým olejem. Trošku improvizované jídlo, ale chutnalo to dokonale! Docela dobrý oběd. <em>(na kus masa ale samozřejmě nic nemá!!!)</em></div><div><em><br /></em></div><div>Až do úterka jsem si myslela, že je Orlová nějaké miniaturní městečko. A ono není! Velikostí je na tom přibližně tak jako Frýdek-Místek. Ostravak, Pražák či někdo další si teď asi říká, že Orlová i F-M jsou malá města. Záleží na zvyku no. Člověk z nějakého zapadakova, který je zvyklý na své pusto a když už nějaké město vidí, tak maximálně Frýdlant, tak asi musí i ve Frýdku valit oči, do jakého velkoměsta se to dostal.</div><div><br /></div><div>V Orlové jsme měli pořád hodně času. Přijeli jsme v jednu a hráli jsme až ve tři. Tak jsme tam ty dvě hodiny nějak přebývali. Povídali si, koukali na orchestry před námi, hráli na nástroje (<em>ne, my si to nikdy nemůžeme odpustit), j</em>edli jsme, smáli jsme se a hlavně jsme se převlíkli do koncertního oblečení. Před třetí nás nahnali ke vchodu na podium. Nervozita se na nás vůbec neprojevovala. Zatím ani na učiteli ne. Na podiu jsme nejdřív měli krátkou zvukovou zkoušku. Pak přišla porota, uvedli nás a my měli spustit. Na učiteli bylo vidět, že je hodně na nervy. Na mne nervy přišly, když jsem trochu pokazila Paladio. Lekla jsem se, že třeba zničím celému orchestru vítězství a pak už jsem se až do konce bála, že něco pokazám znovu. Nic se naštěstí nestalo a já si mohla oddechnout.</div><div><br /></div><div>Pak jsme zase museli čekat. Šli jsme se podívat na konkurenty. Před pátou program skončil se slovy, že asi za půl hodiny bude vyhlášení. Tak jsme tam za půl hodiny přišli. Samozřejmě se nic nedělo. Občas jsme poukovali po hodinách. V šest hodin se stále nic nedělo, ačkoliv nám říkali, že po šesté bychom už měli být doma. Když jsme se vyhlášení dočkali, stálo to za to. <strong>Jsme první!</strong> Ve své kategorii. Ale i tak je to úspěch. Doufám, že se nám tak zadaří i v dalším kole v Olomouci.</div><div><br /></div><div>Anet zahájila spor mezi našim orcehstrem a Hrabuvkou. Mluvila o nich, jak je hnusné, že o nich říkali, že je jasné že budou absolutní vítězové atd. Najednou si holka vedle nás sundala mikinu a do okolí zazářila oranžová barva jejího trička. Pic! Orchestr z Hrabuvky má na vystupování oranžová trička s nápisem. Tak nic no. Ještě se Anetě povedlo mluvit o Přidalce - učitelce z její školy. Pak zjistila, že ta holka z Hrabuvky je její dcera. Rada: <strong>Nepomlouvejte své soupeře a učitelky.</strong></div><div><br /></div><div><br /></div><h2>Testování PISA 2012</h2><div>Další důležitá věc o které musím napsat je PISA. Je to nějaké mezinárodní šestření, aby se zjistilo, jak na tom jsme. Huh. Opravdu si na porovnávání vybrali nejlepší elitu. Muhaha. Ale co si budem povídat. Já ty testy měla strašně jednoduché. Co jsem koukala k Ritchiemu, který měl jiné zadání, tak ten to měl asi těžší. Nebo spíš měl jiný charakter úloh, a to takový, který mi příliš nevyhovoval. To co jsem měla já, bylo mnohem snažší.</div><div><br /></div><div>Nic ale není tak jednoduché jako úkoly, které jsme řešili jako nácvik. Nevím, jestli byly speciálně vymýšlené na nacvičování, nebo to jsou staré úlohy. Ale jsou pěkně trapné! Hlavně co se úloh z finančí gramotnosti týče. Otázky typu <em>"co má Lenka udělat se svým PIN? a) napsat si ho na zadní stranu karty, b)zamapatovat si ho, c)napsat si ho na papírek a ten dát do peněženky a za d)říct ho kamarádkám"</em> snad nejsou nějaké nejasné věci ne? Když jsem ty cvičné úlohy viděla, myslela jsem si, že nás čechy ostatní až moc podceňují...</div><div><br /></div><div>Po testech jsme vyplňovali nesmyslné dotazníky. Polovina mého dotazníku se týkala toho, jak u nás probíhají hodiny matematiky.. Dotazníků také bylo více typů. Zajímalo by mě, jestli další dotazníky byly také matematické, nebo jestli byly o něčem jiném.</div><div><br /></div><div>Aby toho nebylo náhodou málo, polovina testování byla vybraná ještě k testování na počítači. Prý <em>,,řešení problémů"</em>. Ehm. Dovolte, abych se zasmála. Kdyby byl život o řešení takových problémů, tak by to byla pěkná pohodička. Myslím že na celém počitačovém testu bylo nejnáročnější otravné čekání, než všechno spustí. Kdyby to pustili včas, mohla bych jet dřívějším vlakem. Ale ne, to by mi nedopráli...</div><div><br /></div><div><br /></div><h2>Podivný střevní vireček</h2><div>Nejsem si jistá, zda jsem nějaký vír měla nebo ne, ale docela by to odpovídalo tomu, jak mi bylo. V noci na čtvrtek jsem málo spala. V noci jsem se totiž vzbudila a bylo mi strašně špatně. Měla jsem pocit jakobych měla zvracet, nebo tak. Bojovala jsem s tím dvě hodiny, pak se mi podařilo pomalu usnout. Myslela jsem si, že ráno to bude dobré, ale nebylo. I přesto jsem šla odvážně do školy. Nedošla jsem. V autobuse se mi udělalo tak příšerně, že jsem radši vystoupila a šla domů. Ve škole jsem tedy nebyla.<br /><br />Večer už mi bylo na žaludku dobře. Dva dny jsem pak ještě měla střevní potíže. V účasti ve vyučování mi to ale nebránilo. <em>(naštěstí, nebo na smůlu?)</em></div><div><em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><h2>Jednička z biologie</h2><div>Chlubím se každému, koho potkám, pochlubím se i vám. Dostala jsem jedničku z ústního zkoušení! Zázrak. Je to moje druhá čistá jednička, kterou jsem kdy z bioly dostala, z toho jedna byla z písemky. Vždycky se mi povedlo něco pokazit a dostávala jsem nejlépe jedna až dvě. A teď zázračně jednička. Nechápu, jak se mi to povedlo, každopádně to ve mně vzbudilo odhodlání dostat jedničku i na vysvědčení! :D Já to zvládnu. Držte palce.</div><div><br /></div><div><br /></div><h2>Ortoped</h2><div>V pátek nám odpadnul orchestr. Využila jsem toho a zašla jsem na ortopedii na otisky nohou kvůli zdravotním vložkám. Ve frontě jsem ztvrdla půlku odpoledne. Co tam tak trvá? Samotné otiskávání ani ne, ale doktor se sestrou mají spoustu času při vypisování potřebných lejster. Kdyby doktor udělal ťuk ťuk a zpráva pro praktického lékaře byla hotová a sestra čmar čmar a papír o tom, jaké chceme vložky by byl vyplněn, šla by fronta mnohem rychleji. Ale oni se vybavují, zlouhavě řeší, co kde mají napsat... ve frontě jsem z toho málem vyrostla.</div><div><br /></div><div>A taky z té holčičky, která tam byla. Když přišla, všichni jsme si řekli, že je jen hodně ukecaná. Pak ale začala moc vyvádět, nadávala holkám, že stojí na schodech, protože ona sama to měla zakázané a celé vystoupení zakončila tím, že řekla malinkému chlapečkovi, že je parchant. Všichni přítomní vyvalili oči. Pak naštěstí holčička zmizela. Její místo nahradila jiná, která si potichu s maminkou prohlížela knížku o včelce Máji.</div><div><br /></div><h2>Dodatky</h2><ul><li>V sobotu jsem byla s Fifinou na agilitách. Docela se dařilo, představte si, že ani moc neutíkal.</li><li>26.3. má nějak hodně lidí, které znám, narozeniny. Přiznejte se, nepatříte k nim náhodou taky?</li><li>V pondělí jsme hopsali do výšky. Nikdy nepochopím, co mám dělat s nohama!</li><li>Počasí by se mělo trošku umoudřit. Kde je sluníčko?</li><li>Zachutnala mi tortila s mletým masem.</li><li>Změna času způsobila, že jsem v pondělí zaspala. Venčitel na Fíka se ale našel, takže jsem stihla všechny hodiny.</li><li>Budu mít nové hodinky. Musím si však nejdřív nějaké vybrat, což znamená jít do obchodu... A to se mi nechce!</li></ul><div style="text-align:right">Kája</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:left">P.S. Nečetla jsem po sobě! </div> http://kajajaja.blog.cz/1203/pisa-orchestralni-soutez-a-dalsi-stripky-z-uplynulych-dni http://kajajaja.blog.cz/1203/pisa-orchestralni-soutez-a-dalsi-stripky-z-uplynulych-dni Kájinči deníček Wed, 28 Mar 2012 17:13:45 +0200 <div>Dostala jsem etidu. Aby se mi lépe hrála, řekla mi učitelka, že si mám představit, jak se myška plíží za sýrem. Když jsou rychlejší noty, myška přeutíká. Těžko vám to vysvětlovat do podrobna, když etidu neslyšíte. A nahrávat vám ji opravdu nebudu, zaprvé ji příliš neumím a zadruhé ji nemám ráda, takže by se mi tím nechtělo obtěžovat. Proč to všechno říkám? Etida mě inspirovala k napsání kraťoučké povídky. Měli jsme nudnou hodinu nic nedělání, já si vzpomněla na myšku a už to jelo.</div><hr /><div><br /></div><div style="text-align:center">...</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Všude kolem bylo ticho. Kdyby na druhém konci bytu spadl na zem špendlík, určitě by ho uslyšela. Ještě jednou se opratrně rozhlédla. Nikde nikdo. Nastal tedy správný čas. Zavětřila a pak se vydala po stopách vůně sýra. </div><div><br /></div><div>Zrzavé klubko chlupů se převrátilo. Pravý bok má už přeležený. Je to správný domácí kocour. Potřebu vykonává na kočičím záchodě, jí pouze drahé granule, většinu času se válí na gauči a když někdy vejde na zahradu, tak jen za účelem vyhřát se na sluníčku. "Zíííív!" I nic nedělání je obtížná a časově náročná činnost. </div><div><br /></div><div>Myška opatrně pokračuje za svým vytouženým sýrem. Levá přední, pravá zadní, pravá přední, levá zadní. Sýr je neodolatelný, ale myška ví, že v domě bydlí kocour. Proto se po každém kromu rozhlíží, zda ji opravdu nikdo nesleduje a čas od času se dokonce zastaví, aby měla jistotu. Drží se totiž hesla "raději se dostat k sýru později, než vůbec". Nyní myšce zbývá k sýru jen několik kroků. Ale co to? V místnosti se objevil kocour, který se přišel napít. </div><div><br /></div><div>Zvíře se dalo poplašeně do útěku. Co nejrychleji musí najít skrýš. Co kdyby jej nepřítel dohnal? Pochutnal by si na zvířeti, nebo by mu jen ublížil? Každopádně se zdá být nebezpečný. Zvíře peláší a peláší. V obývacím pokoji jsou na zemi malé koberečky, které se staly nebezpečnou klouzavou překážkou. Zvířeti v hlavě běží představa, jak toho nepřítel zneužívá. Rychle se schovat do pelíšku! Hop! Hop! A je tam. </div><div><br /></div><div>Myška se zatím směje, až se za břicho popadá. Kocour, který se bojí myší! Chvíli ještě kroutila hlavou nad tou rozmazleností a pak se spokojeně pustila do sýra. Má totiž jistotu, že tady jí vůbec žádné nebezpečí nehrozí.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">...</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:left">Poslala jsem to na saspi. Nečekala jsem, že za takovou blbost dostanu porotsovskou známku 1.5, od dalších čtenářů jedničky. Vadil prý akorát předposlední odstavec, ze kterého není jasné, jestli se jedná o kocoura nebo o myšku. A to je to. Porotce to asi nepochopil, udělala jsem to tak neurčitě proto, aby si člověk myslel, že se vylekala myška. Soudím tedy, že jsem to nenapsala dost dobře...</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">Co na to vy? </div> http://kajajaja.blog.cz/1203/myska-a-syr http://kajajaja.blog.cz/1203/myska-a-syr Spisovatelka Sat, 24 Mar 2012 10:49:58 +0100 <div>V sobotu bylo nádherně! Takové počasí vytáhne kdekoho ven. Na hory se teď ještě moc nedá, jelikož sníh se jich drží zuby nehty. Kam teda vyjet na výlet? Mnoho lidí se rozhodlo, že pojede do ZOO. Rozhodla se tak i Ritchieho rodina. A já samozřejmě jela s nimi. Nejdřív jsem ale musela absolvovat nákupy v Havířově.</div><hr /><div><br /></div><div>Dnes jedeme s orchestrem na soutěž. Je to veliká událost a každý člen orchestru si musí obléct společenské oblečení. A k tomu samozřejmě vhodnou obuv, kterou jsem neměla. Obuv se tedy stala hlavním důvodem našeho lození po obchodech.</div><div><br /></div><div>Koupili jsme je v Deichmanu. Baťa má střevíce moc drahé, vietnamci nemají výběr. Ikdyž co si budeme povídat, v Deichmanu výběr taky nebyl zrovna slavný. Přesto jsem ale našla jedny, které se mi líbí a které jsem si nakonec koupila. Ovšem co se kvality týče... Chybí tam podepření klenby! Bota je špatně vytvarovaná. Bojím se, že když půjdu ve střevících delší dobu, budou mě příšerně bolet nohy. Kvalitní střevíce jsem ovšem v celém obchodě nenašla. Co taky chcete po D. Takže to vidím tak, že střevíce budu mít jen na vylezení na podium a jinak budu s radostí chodit v pořádných sportovních kvalitních teniskách s ortopedickou vložkou uvnitř. Haha. To jsem jim to natřela.</div><div><br /></div><div>Pak následovalo utrpení v Takku a New Yorkru. Všude samé hadry. Nic co by volalo ,,Kájo kup si mě". Nervně jsem chodila všude kolem a čekala, než si mamka se ségrou všechno vyzkouší. Při svém chození jsem narazila na tričko, které jsem si nakonec koupila (obyčejné modré s nápisem I need cofee now). A pak na kus odporného hadru, na kterém byl nápis Maideňáckým písmem. (nebo mu aspoň velmi podobnému). No, být členem Iron Maiden, tak to beru jako urážku. Fakt.</div><div><br /></div><div>Naštěstí vše jednou skončí. Jeli jsme domů.</div><div><br /></div><div>Tam jsem si dlouho nepobyla, stihla jsem do sebe hodit polívku, nachystat se a pak jsem letěla na místo srazu pro cestu do ZOO. Bála jsem se, že přijdu pozdě, nakonec jsem ještě chvíli čekala. A jedeme.</div><div><br /></div><div><img width="350" height="312" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/742/551/3500e84bb9_84316329_o2.jpg" /></div><div style="text-align:center">^{Úplný Marco Hietala :))}</div><div><br /></div><div>Po příjezdu na parkoviště jsme pochopili, že nejsme ani zdaleka jediní, kdo jeli do ZOO. Aut tam bylo opravdu hodně. A u pokladny se táhla dlouhotánská fronta. Naštěstí to šlo docela rychle a tak netrvalo dlouho a už jsme stáli u plameňáků.</div><div><br /></div><div>Byla jsem tam po roce a půl. Musím říct, že se to tam za krátkou dobu hodně změnilo. Je to tam teď krásné. A pořád něco opravdují, takže bude ještě hezčí. Pamatuju si, jak to tam vypadalo kdysi. Jak se ještě ke kozenám lezlo po žebříku. A tak. V páté třídě jsem přišla do krásně opravené ZOO. Ke kozenám už tehdy byl udělaný bezbariérový přistup. A teď to mají ještě lépet udělané! A zbourali starou prohlídku medvědů. Méďové teď mají krásný nový výběh. Mají pro sebe kousek lesa.</div><div><br /></div><div>Vydry mají krásný potok, předváděly se jak šílené. No a konečně jsem viděla slůňátko. Naštěstí je slon zvíře, kterému chvíli trvá, než vyroste, takže i po roce je slonička pořád ještě výrazně menší, než její starší kolegové. Škoda, že se mi ji nepovedlo pěkně vyfotit. V pavilonu slonů bylo divné světlo, takže všechny fotky vypadají divně.</div><div><br /></div><div>Pěkné je, že se pávi mohou pohybovat po ZOO volně. Takže ho potkáte třeba jen tak na chodníku, na hřišti, nebo v ohradě u jiného zvířete. (ke lvům a podboně se páv samozřejmě nedostane) My jsme sledovali jednoho strašně pyšného páva, který se frajeřil svým velikým vějířem před králíky. Když se jeden z králíků odvážil k pávovi přistoupit blíž, začal pan pyšný psyčet a králíka zaháněl. A pak se k nám otočil zadkem. Teda. Nemůže mít krásné všechno, no...</div><div><br /></div><div><img width="500" height="375" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/871/875/864b035afb_84316323_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Líbilo se mi hodně zvířat. Padny červené, tři spící tygříci, kočka divoká, manulek, opičky, král Jelimán (nebyla jsem jediná, kdo lemura s černobílým ocasem takto nazval), papoušci, zebra, žirafky, velbloud, kozena s dlouhými chlupy, sněhobílý páv... U hrochů jsem si zas říkala, jak je to zvíře schopno se pohybovat, když je tak tlusté. A když teď tak přemýšlím, neviděla jsem nosorožce. Jsou tam ještě?</div><div><br /></div><div>Chichi. Nebudu tady cpát všechny fotky, cpu je na foto blog. A nerada bych, aby mi zas někdo říkal, že ode mne někdo kopíruje, nebo tak něco... :D :D</div><div><br /></div><div>Chodíte rádi do ZOO? A v kterých českých ZOO jste už byli?</div><div><br /></div><div>Cesta domů se trošku protáhla, protože při přestávce jsme zjistili, že jsme píchli. Chlapi jsou naštěstí šikovní, rychle vyměnili kolo a bylo. Doma jsem se sešla s rodinou, která byla na odpoledne rozdělena do tří skupin, jednu jsem tvořla já, druhou ségra, která šla s kámošema na pohár a třetí mamka s taťkou a s Fíkem, kteří se prostě musí smířit, že děti už s nimi na Vyhlídku nechodí...</div><div><br /></div><div style="text-align:right">Kája</div> http://kajajaja.blog.cz/1203/za-zviratky-do-zoo http://kajajaja.blog.cz/1203/za-zviratky-do-zoo Kájinči deníček Tue, 20 Mar 2012 09:11:18 +0100