Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Co si myslím

Zobrazeno

4. prosince 2016 v 22:18 | Kája
,,Ahoj, nešel bys o víkendu na kafe?" Zobrazeno. Víkend je tu, nikdo neodepisuje. Víkend končí, nikdo nepíše. To na mě ten člověk kašle? Nebo co jako...?

Pomoc, telefonování!

21. července 2016 v 20:40 | Kája
Důležité věci bych nejraději řešila pouze písemně. Nerada mluvím s cizími lidmi. Nikdy nevím, co říct. Osobní kontakt však není úplně to nejhorší, co může být. Největší zlo na světě v ohledu komunikace je telefonování.

Inspirativní lidé všude kolem mne

3. července 2016 v 20:55 | Kája
Jsem sama se sebou více méně spokojena. Zvládám studovat, žiju celkem aktivně, sport mi není cizí, pohybuju se často venku a věnuju se svým oblíbeným uměleckým záležitostem. Kdo by si nadával, že? Dobře se cítím, dokud se nezačnu porovnávat s lidmi kolem sebe. Proti některým jsem absolutní nula. Jsou totiž naprosto úžasní!

Rýpnu si

18. května 2016 v 20:53 | Kája-20 let
Občas mám chuť si do něčeho rýpnout, což asi ví každý, kdo mě aspoň trochu zná. Nejlepší místo pro rýpání je blog!

Ideální chlap zpívá

13. května 2016 v 18:37 | Kája-20 let
Nechte mě chvilku snít. Singl život mi začíná jít na nervy. Prostě to neumím, něco mi chybí...

Když spolu dva spí a přesto spolu nespí

9. května 2016 v 15:00 | Kája-20 let
Šestnáctiletá Kája doma nadhodila myšlenku, že by ráda přespala u přítele. ,,Cože? No zapomeň. Nejdřív v osmnácti!" bylo mi odpovězeno. A skoro to tak nakonec ve skutečnosti bylo, poprvé jsem u kluka přespávala, když mi do plnoletosti zbývaly dva měsíce. Ale v čem by měl být problém? Nikdy nechápu, proč se kolem společného spaní různého pohlaví dělají takové cavyky.

Jsem svůj nejvěrnější čtenář

25. dubna 2016 v 18:25 | Kája-20 let
Loni jsem napsala docela naštvaný článek, ve kterém jsem obhajovala vlastnictví blogu. Často se totiž setkávám s lidmi, kteří se na blogování dívají skrz prsty a považují ho za úplně podřadnou zábavu. Snažila jsem se tedy dát najevo, že blogování je fajn. Nebo že aspoň není horší než hraní počítačových her. Pořádně jsem ale neodpověděla na otázku, co vlastně z toho blogování mám. Dovolte, abych to dnes napravila.

Ani maturita z hudební výchovy není fraška!

23. dubna 2016 v 13:47 | Kája-20 let
Nedávno jsem tady obhajovala státní maturitu z češtiny, asi týden předtím se na jiném blogu řešila maturita z matematiky. Dovolte mi vytáhnout maturitní tématiku ještě jednou, s největší pravděpodobností už naposledy. Tentokrát bych se chtěla věnovat maturitě z hudebky. V pondělí jsem se na návštěvě na gymplu dozvěděla, že ji někteří zřejmě přehnaně podceňují. Naši hudebkáři podle nich nemají žádné nároky, studenti se vůbec nemusí připravovat a u maturity pak mluví jen tři minuty.

Státní maturita z češtiny není fraška

12. dubna 2016 v 23:44 | Kája-20 let
Minulý týden diskutovali blogeři o maturitě z matematiky. Co kdybychom u maturitního tématu zůstali? Konec konců už se to zase blíží, za měsíc už bude po písemkách. Vrhněme se ale tentokrát na zkoušku z českého jazyka.

Věci, na kterých záleží, i když jsem si to dřív nemyslela

9. dubna 2016 v 10:00 | Kája-20 let
Vztahy bohužel často končí rozchodem. Je to smutné, ale myslím si, že bychom se na zničeném vztahu vidět spíše ty dobré věci. Uchovat si v hlavě pěkné vzpomínky. A taky si vzít nějaké ponaučení. Já jsem přišla na pár věcí, na kterých ve vztahu dost záleží, i když jsem si jejich důležitost dříve vůbec neuvědomovala.

Mladé rodiny

25. března 2016 v 18:52 | Kája-20 let
Když přicházela moje generace na svět, bylo našim rodičům většinou něco kolem dvaceti a nikdo se nad tím nepozastavoval. Dnes už jsou dvacetiletí rodiče divní. Ale proč? Neměli bychom je naopak chválit? Včera jsem o tom uvažovala s kamarádem v čajovně. Na čem jsme se shodli? A jak to vidíte vy?

Lidi, umíte číst?

13. března 2016 v 12:09 | Kája-20 let
Na blog.cz i všude jinde se o hemží články či komentáři o tom, že někteří lidi neumí česky, písemný projev mají na úrovní osmiletého dítěte a nejlépe by udělali, kdyby si zopakovali gramatiku celé základní školy. Musím dát těmto názorům za pravdu, jen bych je ještě o něco doplnila. Někteří by si vedle mluvnice měli procvičovat také čtení s porozuměním.

Snad nebudu taková matka

6. března 2016 v 13:40 | Kája-20 let
Čím dál víc sleduju, jak lidi kolem mne vychovávají své děti. Čím dál víc začínám mít jasno, jak to jednou rozhodně nebudu dělat. Jasně, vlastní dítě nemám, tak bych vůbec neměla mudrovat, ale občas mívám vážnou chuť některé rodiče vyliskat.

Jsou dětské věci výhradně jen pro děti?

22. února 2016 v 21:53 | Kája-20 let
Je normální, že se puberťáci snaží vyhýbat všemu, co je jakmkoliv způsobem určeno dětem. I já jsem prý na to byla hrozná, ačkoliv ve srovnání s vrstevníky jsem byla úplný tolerantní andílek. Postupem věku by to ale podle mne měla skončit. Mnohdy se to však nestane.

Levoruký = postižený?

9. února 2016 v 19:50 | Kája-19 let
Když jsme loni v biologii probírali genetiku, došlo (mimo jiné, samozřejmě) na dědičnost praváctví a leváctví. Zdlouhavým čmáraním na tabuli jsme zjistili velice překvapivou věc - leváků je málo. ,,...A jak se vlastně s takovým postižením žije?" zeptala se paní profesorka. Grr, copak jsem v životě nějak omezována?

Cpát se k prasknutí?

27. prosince 2015 v 11:37 | Kája-19 let
Lidi se samozřejmě přecpávají v průběhu celého roku, teď o Vánocích se to však děje stokrát více. Dovolte mi tedy takový krátký výkřik do tmy o hromadě jídla.

Zruším Vánoce!

24. prosince 2015 v 8:12 | Kája-19 let
Jednou ty Vánoce fakt zruším, přestanu je slavit, budu je úplně ignorovat. A když ne, budu je slavit co dva roky, protože mi připadá, že jsou snad každou chvílku. Sotva se dojí poslední perníček, už aby se pekly další.

Kdo jsem?

12. prosince 2015 v 10:56 | Kája-19 let
Od maturity mám v hlavě jeden velký zmatek. I v profilu o sobě tvrdím, že po odchodu z gymplu neumím naložit s vlastním životem. Čas od času jsem ze svých zážitků nadšená, většinou však cítím, že neprožívám to, co bych úplně chtěla. Jenomže co bych vlastně chtěla?

No a co, tak umřel slon

10. listopadu 2015 v 14:50 | Kája-19 let
Chováná lidí na internetu mi někdy vůbec nejde do hlavy. Hádají se o sto šest, řeší věci, na kterých pomalu ani není co k řešení, nebo vypouštějí neupřímnou citovou lavinu. Například tu velkou lítost nad mrtvým slonem, jak jsem nedávno četla na Facebooku.

Asi přijdu na chuť čtečce

8. listopadu 2015 v 18:11 | Kája-19 let
Byla jsem proti čtečkám a proti elektronickým knihám. Lenost a snad i nechuť chodit do knihovny mě však žene ke změně názoru. Na notebooku už jsem přečetla spousty a spousty stránek. Možná si nakonec ještě pořídím čtečku. Je k tomu určitě mnohem pohodlnější...
 
 

Reklama