Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Kájinči deníček

V Baťově městě

7. května 2016 v 13:14 | Kája-20 let
Okolnosti nám konečně přály. Anežka bydlí od září ve Zlíně a já ji tam až teď poprvé za celou dobu navštívila. Peněženka pláče, ale já jsem si to užila a doufám, že má hostitelka taky. Až na náročné cestování do Zlína bylo všechno super.

Tělocvik je těžší než pedagogika

30. dubna 2016 v 9:44 | Kája-20 let
Studium se nyní zdá být velice kreativní, topím se v temperách, tuši, ikoustu a odstřižkách, nabodávám se na pero válející se na zemi, nacházím další a další skvrny od suchých pastelů a tak dále. Zkrátka a dobře, věnuju se výtvarce, rozhodnutá, že všechny nápady, které uplatním v seminárce, si zkusím zrealizovat na vlastní kůži. Baví mě to. Ještě nedávno jsem se ale šprtala.

Beze mne by to nešlo

27. dubna 2016 v 15:10 | Kája-20 let
V úterý jsem se stala na chvíli gymnazistkou, konkrétně jako členka pěveckého sboru. Vyrazila jsem s ním do Ostravy na soutěž. A bylo to fajn. Když člověk něco děla zcela dobrovolně, jde všechno s maximální radostí.

Ach, ty hormony!

16. dubna 2016 v 11:02 | Kája-20 let
Po dlouhé době můžu tvrdit, že jsem doopravdy spokojená. Hodně mi k tomu pomohl nedávný rozchod, ač to možná zní dívně. Konečně můžu být sama sebou. Možná i proto konečně nabírám pocit, že konečně tuším, kdo jsem a proč existuju. Pomalu se začínám orientovat ve světě. A navíc je jaro.

Jak jsem naslouchala

6. dubna 2016 v 10:10 | Kája-20 let
V rámci studia jsem měla povinnost absolvovat osm hodin náslechové praxe. To znamená, že jsem se předchozí dva dny seděla v lavici a sledovala průběh hodiny. Byl to stokrát zajímavější způsob splnění předmětu, než psaní nějaké hloupé seminárky. A jak přesně to probíhalo?

Jak jsem (ne)dodržela ,,To do list"

30. března 2016 v 14:37 | Kája-20 let
Před dvěma týdny jsem zveřejnila seznam věcí, které bych chtěla v následujících dvou týdnech udělat. Podařilo se mi to? Byla jsem dost poctivá a pracovitá? A jaké úkoly si dávám dál?

Aprílové počasí v hlavě

21. března 2016 v 15:24 | Kája-20 let
Jaro svůj příchod pořád nějak oddaluje, když už si všichni myslíme, že je tady, okamžitě nasněží. Počasí je všelijaké, jeden by ho označil za aprílové, ale duben ještě skoro dva týdny nebude. Podobné počasí je i v mé hlavě, slunečno bojuje s přeháňkami. Více méně však musím říct, že se mám docela dobře.

To do list

16. března 2016 v 10:10 | Kája-20 let
Nebudu se vymlouvat na zimu. Nebudu se vymlouvat na nic a budu se činit! Toto je seznam věcí, které bych chtěla v co nebližší době (u)dělat.

Nutně potřebuji jaro

10. března 2016 v 20:50 | Kája-20 let
Poslední dobou mám nějakou blogovou krizi, nejvíc se projevuje v deníku. Dříve jsem do něj psala skoro každý den, teď mi to nějak nejde. Věci kolem mne jsou buď tak normální, že je úplně zbytečné se tady o nich zmiňovat, nebo jsou naopak příliš nenormální a vůbec se o nich nehodí psát na blog. Vím, že bych si však s odstupem vyčítala, že jsem si nic nepoznamenala, a tak se dnes pokusím spackat nějaký deníčkový zápisek, spíš pro svou vlastní potřebu...

Blbý věk

16. února 2016 v 16:57 | Kája-20 let
Včera mi bylo devatenáct, dneska je mi dvacet. Jak se to stalo? Nevím. Každopádně už nepatřím mezi náctileté. Znovu se mi život snaží naznačit, že už jsem nenávratně dospělá. Mám z toho celkem blbou náladu.

Mít radost ze sebe

24. ledna 2016 v 19:35 | Kája-19 let
Ostatní se pro mne můžou klidně přetrhnout, největší radost mi však udělám já sama, když se mi náhodou něco povede. Jako třeba v posledních pár týdnech. Možná nejsem úplně ztracený případ.

Zimou mi upadnou prsty

21. ledna 2016 v 12:17 | Kája-19 let
Dovolte, abych vám vysvětlila, proč nesnáším, když mi někdo dává ,,moudré" rady, ať si koupím teplejší rukavice nebo obleču na procházku ještě jedny ponožky. Já vím, že to ostatní myslí dobře, ale já jsem ztracený případ, nepomůže mi nic!

Perličky roku 2015

19. ledna 2016 v 16:32 | Kája-19 let
Letos stejně jako loni mi to nedá a podělím se s vámi alespoň o některé loňské poznámky z mého deníčkovatého kalendáře, než ho zahrabu do skříně mezi jeho starší kolegy.

Roboti mě nemají rádi

6. ledna 2016 v 13:00 | Kája-19 let
Nepřipadám si jako úplný antitechnik, nemusím po vzoru němčinářky dvě hodiny zkoumat, kde se zapíná monitor a jak se tlumí zvuk. Přesto si s roboty moc nerozumím. Ráda bych s nimi měla kladný vztah, snažím se o to celým srdcem, ale ony mě nenávidí a dělají mi naschvály.

Hon na šichtu

18. prosince 2015 v 17:52 | Kája-19 let
Dnes jsem se stala závodnicí na hodně dlouhé trati. Začínala jsem v 6:50, v cíli (chcete-li v práci) jsem se ocitla ve 14:43. Během závodu jsem splnila mnoho disciplín. Byl to prostě polyboj. Pěkně se usaďte a čtěte.

Pach vánoční atmosféry

9. prosince 2015 v 10:36 | Kája-19 let
Nemám ráda předčastné zdobení obchodních center, říjnové reklamy na zaručeně nejlepší dárky a čokoládové Mikuláše v regálech supermarketů už na konci srpna. Jakmile však přijde advent, dostanu skoro vánoční mánii a snažím se co nejvíce stylizovat do nejočekávanějších svátků v roce.

Jak děti reagují na Mikuláše

7. prosince 2015 v 16:50 | Kája-19 let
V sobotu jsem tradičně pochodovala po městě v převleku Mikuláše. Každá návštěva je něčím zvláštní a jedinečná, proto jsem se o nich rozhodla trochu rozepsat.

Opava cantat 2015

27. listopadu 2015 v 14:24 | Kája-19 let
Žádám, aby mi někdo konečně vysvětlil, proč sakra studuju učitelství, když jsem celou duší hudebnice na plný úvazek. Minulý víkend strávený s Lingvisty a gymnaziálním pěveckým sborem mě o tom přesvědčil. Od pátečního rána do sobotního večera jsem v jednom kuse zpívala.

Pěkné věci poslední doby

21. listopadu 2015 v 17:30 | Kája-19 let
Před pár dny jsem psala docela nešťastný a naštvaný článek, který jsem doplnila o pár drobných radostí, aby na něm bylo alespoň něco hezkého. V komentářích mi bylo doporučeno napsat ještě mnohem delší seznam. Tak jo. Zkusím to. Třeba budu mít ze sebe a z celého světa lepší pocit.

Jsem ideální nevěsta

12. listopadu 2015 v 15:30 | Kája-19 let
Jde to teď se mnou zase nějak moc z kopce. Na co sáhnu, to pokazím, vůbec nic mi nejde. Ve zkratce řečeno, mám pocit, že nebudu mít žádný titul, nechám se okrást o všechny peníze a pokud mi něco zůstane, stejně umřu hlady, protože si nebudu schopna navařit. Jó, život je těžký.
 
 

Reklama